Takže občas se dějou divný věci,
jakože hezky divný ale nepředvídatelný. Například že za
poslední týden zeptalo asi 5 lidí, jestli ještě stále píšu
blog. Jojo, píšu. Jenom si na to vzpomenu jednou do měsíce a to
většinou nemám čas. A popravdě třeba vůbec nevím o čem mám
psat momentálně. Ze začátku mého blogu sem psala jen o Anglii a
mém přestěhování se, teď mi přijde že se mi neděje nic moc
zajímvého. Už lidem nenabízím v práci mýdlo ale polévku,
protože nejsem blbá že jo. Bylo by to trošku trapný po 9
měsících v UK říkat takhle stupidní věci. Jako například
včera když mi bylo řečeno od Kirstie, že se lidí ptám jestli
chtějí recept místo účtenky. No takže sem uplná kráva. Nikdo
mi to neřekl! Já vím jak se obě dvě slova píšou, ale vyslovuju
je stejně. A nikdo mi zatím neřekl, že když v ruce držím účet
a ptám se jich jestli ho potřebují, tak se ptám jestli chtějí
recept. Možná proto ho skoro nikdy nikdo nechce. A včera se
Kirstie začala smát, když mě slyšela. No tak konečně, aspoň
to vím. Podle mě až tady budu bydlet třeba dva roky, tak mi někdo
řekne, že neumím v podstatě vůbec mluvit nebo nevim haha.
Bydlím furt na stejném místě, s
Chrisem. Bydlení je skvělý, s Chrisem jsme dobří přátelé.
Naposled mi asistoval v mém porozchodovém stříhání vlasů.
Procházela jsem si starý fotky a u pár mě napadlo- jé ta je
hezká. Pak mi došlo že to sem já a říkala sem si a jako tady se
stalo špatně co :D tak sem se rozhodla si obarvit vlasy zpátky na
červenou a ostříhat ofinu. Obarvit si vlasy jsem zvládla v
pohodě, ale stříhání padlo na Chrise. Ten styl jakým to
stříhal... V puse cigáro, v jedný ruce víno a v druhý nůžky.
Chvíli jsem se bála, ale doufala jsem že nikdo není takovej
nešika jako moje maminka, která mi takhle jednou stříhala ofinu a
něčemu se smála a najednou šmik, a střihla mě do víčka. Mě
začla tect krev a máma to završila jejím: ups. Klasika. Nikdy
jsme se doma nenudily.
Takže to jsem tak shrnula. Práci mám
furt příšernou, ale co se dá dělat a na druhou stranu pro to
taky posledních pár týdnů tak moc nedělám. Bydlení mám furt
úžasný. Kluka už nemám. Venku dost prší, ale tak je to Anglie.
Teď řeším dilema jestli jet na kole do práce nebo se na to
vysrat a zavolat si taxíka. Což taky vůbec není zajímavý psát
na blog. Ale lidi píšou spoustu kravin. A já si na kravinách
docela zakládám.
Tudíž, na můj blog sem nezapomněla
a až budu mít něco super zábavnýho, tak určite udělám nějak
větší příspěvek, ale teď budu pokračovat v klídečku žít
svůj život a chodit do otravné práce :) jako to dělá každý.
Čauky mňauky )))
