Vánoce po britsku a Head shoulders knees and fingers ))

Tak uběhly skoro dva měsíce, co jsem naposled něco napsala. Změnilo se samozřejmě strašně moc, především jsem pracovala tolik, že kdykoliv jsem si vzpomněla na můj blog, tak nebyl čas na psaní. Ted konečně mám asi hodinku, tak šup sem s tím. Abych tu nepopsala osmnáct tisíc stránek, tak Vám povím jen o těch nejzajímavějších událostech mého života v Anglii za poslední 2 měsíce. Především mám přítele, což je nádhernej zázrak, který se mi stal. Z ničeho nic se objevil, nechal mě se do něj zamilovat, on se zamiloval do mě a je to. Mám svého pana Darcyho. Pamatuju si, jak jsem vždy říkala( no vždy, posledních 5 let tak) že si najdu britského gentlemana s britským přízvukem, budeme žít v Británii v britským domečku a mít britský dětičky. Samotné mi to znělo jako pohádka, ale teď jsem tu a část se mi plní. Žiju v Británii a mám svého pana darcyho. Teda on se jmenuje Darren, ale já mu stejně říkám Darcy, protože prostě je. Jsme spolu skoro 2 měsíce, což je opravdu krátká doba, ale nejraději bych si vyměnila role a požádala ho o ruku zítra. Vlastně proč ne dneska večer, haha. Ne dobře, tak ne, klidním se. Každopádně na vztahu s cizincem je jedna věc, která nikdy neomrzí. A to je jazyková bariéra. Občas díky tomu vznikají opravdu trapné a divné situace, jindy jen vtipné. Posledně jsem Darrena pobavila až k pláci, když jsem si nakopla palec u něj v obýváku o stolek a řekla jsem, že au můj prst. Jenomže mi nedošlo že v angličtině se sice prst řekne finger, ale u nohou jsou toes ne fingers. Takže jsem mu řekla, že jsem si zrańila můj finger a jeho reakce- hmm, mohlo to bejt horší, mohl to bejt toe... a já začala přemýšlet, jak může cokoliv na světě být horšího než si nakopnout prst, každej ví, že to je prostě největší bolest světa. Což jsem mu taky řekla a po chvilce trapného ticha mu to došlo a začal se smát. Pak jsem to asi ještě vylepšila, když jsem prohlásila- no jasně máš pravdu, vlastně ta písnička není Head shoulders knees and fingers, ale toes... samozřejmě už to ví většina lidí z práce a každej se and tím baví. Mě to nepřijde tak vtipné, ale měli by jstě vidět je. Ale to je takovej lehčí odvar, samozřejmě jsou tu situace, kdy nechcete říkat kraviny a podobně. Dost často se bohužel stává, že Darren mluví a já ho poprosím aby mi něco zopakoval třikrát, protože prostě tomu sladkýmu britskýmu přizvuku občas nerozumím. Což je v pohodě, Darren to chápe, naopak mě obdivuje že mluvím cizím jazykem a stává se to že. Ale jsou situace, kdy se to prostě dít nemá, jako například když Vám přítel řekne poprvé, že Vás má rád a vy si nejste jistý co vlastně řekl. Nebo když se chystáte naopak Vy jemu říct, něco důležitého z čeho jste nervozní, takže se u toho ještě zakoktáte, použijete špatnej slovní obrat a místo romantiky je z toho- Promin, co si říkala?... ale většinu času se tomu smějeme, začínáme si na ty trapné chvilky zvykat. Nedávno jsme si řeklí, že ve skutečnosti to začínáme mít rádi, máme rádi bejt spolu trošku trapný a divný.

Další novínka je, že jsem konečně přestěhovaná!! takže žiju v tom svém britském baráčku, platím britsky vysoký nájem a konečně stojím na vlastních nohou. Ale za první tři týdny jsem potkala spolubydlícího dvakrát. Jelikož on pracuje normální hodiny od 9 do 5, já pracuji... pořád.. Když jsme se po týdnu potkali, zděšeně jsme se na sebe dívali a Chris( tak se jmenuje) mi říká- kdo si a co děláš v mém baráku? … Když jsme se potkali podruhé, tak jsem se ho zeptala jestli si můžu dojít na záchod, než mi došlo, že tady bydlím a nemusím se ptát že jo. Pak tady zase nebyl a já chtěla zapnout myčku. Stalo se to několikrát, každej den sem narvala myčku k prasknutí a 20 minut mačkala všechny tlačítka, abych to pak zase naštvaně vytáhla a umyle v ruce. Když sem zas potkala Chrise, tak přišel a na stěně je tlačítko na kterém je napsané Myčka a tadáááá.... Jako mohlo mi to dojít, ale prostě nedošlo. Typickej Klepiš. Každopádně když jsme se viděli naposled , Chris přijěl domu o den dřív z irska, kde byl na Vánoce a vkročil do obýváku, v kterém se už tři dny válel balící papír a když se na mě podíval, ani jsem se neobtěžovala s tím něco dělat, jenom jsem podotkla že jsem upekla cukroví pro něj. Bordel zapomenut, haha.

Když sem u těch Vánoc, britské Vánoce jsou opravdou záhadou pro mě. Takže mají štedrý večer jako my, pak mají Christmas day a k obědu jí krocana, což je asi to nejhnusnější maso, co jsem kdy jedla. Bez chuti a šíleně suché. Pak to zají jejich vánočním pudinkem a to už je uplnej vrchol. Ne že bych se to nějak snažila schazovat, ale come on, oni si rozbalují dárky za bílého dne!!! naprosto to pro mě ztrácí to kouzlo. Teda tohle jsem si myslela letos před Vánoci. Poprvé na Vánoce bez mé rodiny, neuměla jsem si to představit. 24.jsem byla v Londýně se sestřenkou a ´´bráchama´´, v noci dojela domu a byla s Darrenem. A bylo to užasný, dárky co mi dal byli užasný a celej den byl krásnej, ale nepřipadalo mi to jako Vánoce. Neměla jsem z toho dobrý pocit. Ale pak 25.jsme ráno jeli k Suzanne, což je Darrenova maminka a strávli celý den s jeho rodinou. A musím říct, že jsem změnila názor. Měli jsme typickou britskou snídani, povídali si, seděli v obýváku u zaplé telky, kde běžely pohádky. Popíjeli a bavily se, rozbalovaly si dárky... A já konečně cítila tu pohodu Vánoc. Nakonec nezáleží na tom, kdy si dáváte dárky že. Spíš na té atmosféře okolo. Teda, pokud tu zůstanu a budu tu mít rodinu, budu tvrdě bojovat za bramborovej salát a dárky 24.večer!!! Ale musím se smát, když si vzpoměnu jak sem vždycky komentovala, že chudáci si rozbalují dárky ráno ke všemu, oni to vidí úplně jinak. Zatímco já litovala Darrena, že on musí počkat na další den, on litoval mě. Protože v jeho očích, on se ráno probudí a první co jako dítě udělal bylo rozbalení dárků. Zatímco já ráno na moje Vánoce vstala a snažila se přežít celej den a počkat do večera, kdy konečně dostanu ty zatracený poníky a podobně. No, ale nic nikdy neomluví to, že snídají klobásy a fazole a přepálenou slaninu, to sorry. Ale naopak poznávám nové chutě, které se mi libí! Například, na Vánoce jsme u Darrena pili pomerančovej džus se šampaňským. Když mi to nalili, tak sem se zasekla a říkám- to jako fakt? … všichni se na mě dívali, jakože já jsem ten divnej tvor, co to nechápe... No ale pak jsem to ochutnala a je to hrozně dobroučký. Ale furt mi připadá, že tady mixujou všechno. Ty piva s limonádou furt nechápu, ale za to šampaňský mají ode mě body navíc.

No každopádně, přijdu si absolutně nevtipná dneska, asi jako kus hovínka, takže to tu zakončuju a ozvu se zas, až budu aspoň trošku vtipná. Za chvilku mě kamarádka( ano, kamarádka- já mám totiž kamarádky tady, uuuuuuu, já vím, hustý) vyzvedává a jedeme do práce. Což je otrava. Samotná práce mě baví, ale uvítala bych pracovat trošku míň. Normální počet hodin, nebo tak něco. No, k tomu příšte.

Vtipná historka na konec, občas jsem tak unavená, že můj mozek vypíná úplně. Nedávno jsem šla telefonovat mámě na skypu a byla jsem cítit cigaretami, tak jsem se pořádně převoněla aby to necítila. Když jsem si sedla k tabletu, došlo mi- aaaaaa, to neucejtí že jo. Máma se tomu smála šíleně a ještě ten samej den mi ale řekla, že má novou voňavku a že se mi bude určite líbit a šla pro ní... zatímco jsme furt byly na skypu. Takže odkud asi vítr vane, ha! No, tak já běžím. Much love. Čauky mňauky ))))