čtvrtek 5. listopadu 2015

Průtrž mračen (...)

Kolo. Jak obyčejná věc, každý umí jezdit na kole. Jako malá jsem se ségrou brázdila ulice Třebonic tam a zpět, klidně celý den. Také se pamatuju jak mi brácha vyrobil na kolo cedulku s jedničkou, takže jsem si připadala jako hroznej závodník a cítila jsem se nejvíc cool ze všech prvňáčků. ( když pominu fakt, že jsem nosila potterovské brýle poseté korálky po okrajích a neustále mi slzely moje nemocné oči.) Pamatuju si také miliardu rozbitých kolen, loktů a asi pár vyražených zubů, to vše z kola, koloběžky nebo bruslí. ( A z nějakého mně momentálně neznámého důvodu jsem skoro nikdy nebrečela při pádu, ani při celém procesu ošetřování vykonávaném mou mámou, ale nedej bože aby na mě na závěr vytáhla pudr a náplast. Naprosto nebolestivá záležitost, ale já to jen viděla a propukla hysterie hodná vymítání ďábla. Do dneška mi není jasné, co se v mém pidi mozečku tenkrát dělo.) No ale bych se dostala k tomu hlavnímu, po dnešní cestě do práce jsem se rozhodla, že už nikdy nepojedu na kole do hotelu, když bude takhle pršet. A nemluvím tu o obyčejním dešti, ale o slejváku jak kráva. Jako když Noriska zpívá š š š ( tátova oblíbená). Úplná PRŮTRŽ MRAČEN. ( průtrž mračen – vždycky říká moje máma, hrozně divný spojení. Vždycky mě to napadlo kdykoliv to máma použila. Ale jaká matka, taková dcera že. Když jsem dnes viděla, co se děje venku, tak mi okamžitě bleklo v hlavě – ty vole cože taková průtrž mračen?! - ježisi zase prostě, to je tak divný. Mračen prostě...) Takže bylo tohle počasí, které se tu snažím popsat a já ansedla na kolo. A občas, ale fakt jen občas, mám pocit, že si ze mě někdo dělá tam nahoře hroznou prdel. Tohle byla opravdu šílená cesta.
Tak začnu tím nejmenším. Každá holka co si maluje linky na oči ví, že ačkoliv díky létům praxe je schopná si je namalovat během pár vteřin, často je každé oko trošku jiné. Ne moc, nikdo to nevidí, jedná se třeba o půl milimetru. Ale ty to víš a štve tě to. Ale někdy se to povede perfektně. A já dneska odvedla naprosto skvělou práci. Masterpiece. Chtěla jsem napsat, úplněj Picaso, ale vzhledem k tomu, že ten maloval abstrakci, tak nevím jestli se mi chce můj obličej přrrovnávat k abstrakci že jo. Ale prostě jsem vypadala jako filmová hvězda, přisahám že ano. Audrey Hepburn by mi záviděla moje dokonalé a symetrické linky. Tak samozřejmě ale co se s tím asi tak stalo během 4 kilometrů na kole v té PRŮTRŽI MRAČEN ( zase, divný prostě). Většinu cesty jsem jela proti větru, takže mokrej celej obličej. No už v půlce cesty jsem začala bejt dost nasraná, když jsem se zastavila, abych se vysmrkala a zkontrolovala si ty oči. No tak řasenka all over my face. Na tohle už by i ten Picaso byl pyšnej. A hlavně každej ví, že není nic otravnějšího než holka vytočená kvůli zníčenemu make-upu. Máš chuť jí něčím praštit po hlavě, že řeší takovou kravinu, ale jakmile se to stane tobě, tak problém je na světě a praštilas by jsi naopak všechny okolo. Tak tady začaly moje nervy trošku, ale to jsem neměla tušení co mě totiž čeká. Kdo viděl Bridget Jones 2, tak může už tušit co se stalo. Takhle si to jedu s řasenkou a linkama rozmazanýma přes celý obličej, jedu po chodníku jelikož byl veliký provoz a jede si to takhle hezky i autobus a když mě míjí, přesně to vychytá do jedné obrovské louže a celou me ohodí. Lekla jsem se jak blázen a hned zastavila. Ohodilo mě to od hlavy až k patě. Ne že bych už tak nebyla celá mokrá, ale přeci jen to byl dost šok, ke všemu trošku bahníčko na té silnici no. Tak si říkám, no výborný fakt. Ale co, jedu si to dál a furt mám v hlavě ty rozmazané oči a najednou se málem absolutně rozsekám, samozřejmě se to stane, když přejíždím silnici. Chvíli jsem netušila co se děje, měla jsem pocit, jako kdyby mi někdo chytnul nohu a zatáhl za ni. No tak mě se totiž rozvázala tkanička a zamotala se mi do řetezu. Tak jsem si to pomalu pokusila dojet k chodníku a tam strávila příjemných 5 minut snahou se vyprostit moji nohu z řetezu. Měla jsem chuť si tu botu sundat, abych se k tomu mohla normálně přikrčit, ale to sem v tom dešti samozřejmě nemohla. Každopádně sem konečně dorazila do práce, potkám managera Paula ( nemám tušení čeho je to manager, je jich tam hodně) a ten mi řekne, že mám trošku mázlé oči. To sem normálně vyprskla smíchy, že je hodnej že tohle nazývá lehce máznutým. ( objevila jsem řasenku i u pusy). Teď jsem ale samozřejme zjistila, že mám docela problém, protože si kupuju docela drahé oční linky, které nejdou jen tak dolu, takže když jsem se to snažila dostat pryč pomocí vody, akorát jsem dosáhla vzhledu alá Popelka. Nakonec jsem to vyřešila balzámem na rty, s jeho pomocí jsem se toho zbavila. A pak mi došlo- tak a to jsem ještě nezačala pracovat, to se mi sem jenom podařilo dostat. Naštestí se mi ale už žádné šílenosti v práci neděly, naopak to byl po skoro týdnu klidnej večer, málo lidí. Teď už je ale zas jedna ráno a já zítra mám volnoooo a hned ránu jedu do Londýna. A jelikož jsem dnes dostala výplatu, hodlám si to užít, zajít si na obídek, nakoupit si konečně nějaké naprosté zbytečnosti v Camden Townu a večer se uvidím se sestřenkou. Nemůžu se dočkat toho, že si po dlouhé době sednu já do restaurace a budu to já, kdo si budě objednávat jídlo, dezert, víno.... jupíííí!

Jako bonus pridavam trailer Bridget Jones a pro ty co nemaji predstavivost, na konci(2:10) se muzete podivat jaka je to srandicka bejt ohozena autobusem. Jo a mami Ty se na to urcite podivej, uz kvuli nasemu milovanemu Colinovi ))))
https://youtu.be/2DFQNPx5sxA

1 komentář:

  1. :D uzij si zitra restauraci z druhe strany se vsim vsudy, Bridget!!! :)

    OdpovědětVymazat