čtvrtek 15. října 2015

48 důvodů z milionu proč milujeme našeho Roníčka Weasleyho

Protože občas vypadá jako úplný andílek...



Protože už od malinka se nebojí Ti ukázat co si o Tobě myslí...



Protože je to náš malej krabičák... 








Protože občas předstírá, že je invalidní kocourek bez předních tlapek...

Protože s námi rád tráví čas na balkónku...




Protože trošku vypadá jako netopýr...




Protože... je fakt nutný psát proč?!?







Protože se stejně jako máma rád vyhřívá na sluníčku...



Protože se rád válí v umyvadle...



Protože se rád válí v umyvadle a u toho vyhřívá na sluníčku...



Protože si myslí, že nevidíme, jak nás strašně nenápadně po očku furt sleduje...



Protože nám to spolu jako Weaslyovým moc sluuuuu...






Protože i když se ze začátku tvářil nespokojeně, tu růžovou dečku si zamiloval...




Protože mi ukázal, jak i kočka může podlehnout nezvladatelné depresi...



Protože by mohl strávit hodiny pozorováním z okna... 





Protože, když se rozhodne, že nastal čas mazlení, tak není úniku...





Protože moc dobře ví, jak přišel ke svému krásnému jménu...







Protože ho vždycky fascinuje moje bublinková koupel... ( a jednou si ji nechtěně i dopřál...)





Protože občas prostě čumí jako debil...






Protože se nasere naprosto všude kam nemá a myslí si, že přesně tam patří...










Protože se nasere naprosto všude, i když se tam už dávno nevejde a za hlasitého mňoukání ho musím vyprošťovat...







Protože mě baví se s ním fotit všude a za každé situace ...














Protože si rád pohajinká v peřince...







Protože si pro nás neustále chystá nějaké ty vtípečky...




Protože se v naprostém klidu vrátí na místo činu a tváří se, že TO SAMO...




Protože nám to spolu sluší už od prvního dne...





Protože má spousty spacích roztomilých pozic...














Protože jsem si vždycky přála koťátko, co mi usne na ramenou...




Protože jsem si vždycky přála koťátko, co mi usne na ramenou a vyrostl mi z něj velikej kocour co mi nejraději zalehne hlavu...




Protože jsem si vždycky přála koťátko, co mi usne na ramenou a vyrostl mi z něj velikej kocour co mi nejraději zalehne hlavu, ale občas se umí přitulit i jako normální kočička...












Protože tašky a kufry prostě...







Protože mi vždycky "pomáhá", když se učím...





Protože jsou s Čičolínkou nejroztomilější na světě...










Protože občas je tak znuděnej svým náročným životem, že neví co se sebou...




Protože na svého oblíbeného plyšáka nedá dopustit... ( děkujeme Míše za tenhle dárek:))




Protože mě pobavují jeho bezďácké sklony...




Protože jeho očíčka roztomilý...





Protože se mnou fandí hokeji...




Protože jsme se nemohly dočkat, až si tohle miminko odvezeme domu... 





Protože se občas tak láskyplně kouká...




Protože když chce, je to pan model elegán...





Protože se takhle tváří pokaždé co ho vykoupeme...




Protože někdy usilovně přemýšlí a nikdo neví nad čím...







Protože si z něj můžu dělat srandu a jemu je to jedno...




Protože se hezky vyjímá na sněhu a určitě se na něj těší tolik jako já...




Protože si o sobě někdy hrozně myslí...






Protože ho zmínka o Voldemortovi stále dost děsí...




Protože neuznává skype komunikaci a stále si jede to svoje typické ňuňání...




:-).

Žádné komentáře:

Okomentovat