Takže jsem zjistila, že výslovnost
je opravdu důležitá věc. Každý den máme denní polévku a
každý den jsem to já, kdo to má naším hostům sdělit. Před
pár dny mi řekl kolega, že dnes je cauliflower soup. Nebyla jsem
si ani jistá, jestli cauliflower je květák ale hlavně jsem si
nebyla jistá výslovností. Tak jsem se asi třikrát ujistila, že
je to ´koliflower´. Přišli první zákazníci, já si vzala číslo
pokoje a s úsměvem je uvedla do restaurace, dala jim menu a
slavnostně jim oznámila jaká je dnes polévka. Koukali se na mě
dost zmateně a zeptali se, jestli to můžu zopakovat. Tak jsem tomu
dala ještě šanci, jednou řekla úplně stejně( reakce bez
rodzílu), tak jsem začala nahlas vymýšlet jak by to teda mohlo
být: kooouli, kali... ne? Nevíte? Všichni jsme se smáli a já že
dojdu pro kolegu, že se moc omlouvám, že to asi říkám špatně.
Muj kolega Kieron, že jim to dojde říct a já jojo díky. A jdu za
pult a čekám. Kieron se vrátí úplně vysmátej. Já totiž ten
pitomej květák říkala dobře už napoprvé, květák totiž vůbec
nebyl problém. Ale nabízela jsem jim ´soup´ a ne ´sup´, tudíž
jsem jim říkala, že dnes máme květákové mýdlo. A najednou to
začínáááá všechno dávat smysl, proč na mě poslední dva
týdny koukají zákaznicí vždy blbě, když jim říkám, jakou
máme dnes polévku. Když ono to hrozně mate, když se polívka
píše soup, ale řekne sup a mýdlo se píše soap a řekne soup.
Každopádně jsem alespoň příjemně pobavila, ja se tak zdálo.
Teď poslední dny už to říkám v 90% dobře, nebo přijdu a řeknu
mejdlo a v zápětí se opravím, že neee, že samozřejmě je
nechci nutit aby tady žrali mejdla že jo.
No ale mám tu kamaráda, Daniel, je to
španěl. Začal o den dříve jak já, takže jsme na tom stejně,
poměrně. Já teda furt říkám, že kdyby se z nás stal jeden
člověk, byli bychom perfektní. Danny má zkušenost 10ti letou s
prací v hotelu, rozumí systémům, které já se učím. Malé
drobnosti, které můžou připadat jako jednoduché, ale když v tom
pracujete prvně, musíte se to vše naučit. A je jak chobotnice,
narve si do rukou tak 10 talířů.. a co teprve když uklízí stůl,
to jich vezme tak 15. Podle mě, kdyby to nebylo proti hygieně,
dalších 5 by vzal prstama u nohou. No ale bojí se komunikovat s
lidmi a to především proto, že špatně mluví anglicky. No tak
každej kdo mě zná ví, že komunikace není můj problém, někdy
až naopak je můj problem, že nepřestanu žvanit že jo. O to víc
mě to baví v angličtině a bavit se s brity a poslouchat tu jejích
lovely angličtinu. Takže komunikace se zákazníky, objednávaní,
povídaní si s nimi o tom odkud přijeli a jakou měli cestu, pro mě
není problém, někdy když jsou milí, tak je to dokonce i
potěšení. No každopádně, tenhle Daniel, je s ním hrozná
zábava. Za prvé proto, že je vtipnej a za druhé, protože občas
se ani nesnaží bejt vtipnej, ale říká hovadiny jak se stále učí
nová a nová slovíčka v ajině. Naposled mě dost rozesmál, když
jsme se bavili spolu o tom, jak hledáme bydlení a jak je to drahý
a co kdo našel. No a Daniel mi říká: I was looking for Flash
yesterday... Načež jsem se zasekla, vzpomněla si okamžitě na
poslední díl Flashe a Danielovi řekla, že jsem si jistá, že
není jedinej kdo se Flashe snaží najít, že to docela chápu, ale
že asi myslel Flat-byt. Jeden kolega, nemám tušení jak se
jmenuje, co stál opodál se rozesmál, zatímco Daniel tomu dál pár
vteřin nechápavého zírání na mě a pak řekl, že to nechápe.
No je roztomilej. Ale líbí se mi, že se snaží mluvit hodně a
furt trénuje. Já mu začala říkat moje typické Hola gatito a on
teda asi nabral dojmu, že rozumím španělsky. Takže občas, když
neví anglicky tak na mě spustí španělsky, což je většinou
sranda, protože pochytím tak dvě slova a to je celé. Pak občas
zkouší češtinu, jelikož jeho žena je česka a trošku umí. (
nejčastěji tedy používá Ježisiii marja). Když se nedorozumíme
anglicky, španělsky ani česky, tak mi ukázal asi nejlepší
aplikaci v mobilu co jsem kdy viděla. Poprvé když to využil bylo,
když jsem si hrozně myslela, jak mi chce něco důležitého. (
nutno podotknout že chvíli předtím jsem házela špinavej nůž
do lavoru se špinavými příbory a strefila se z docela úctihodné
dálky). Daniel vzal mobil a řekl do něj něco španělsky a pak mi
ho podal. A ten mobil na mě spustil anglicky a přeložil co právě
řekl. Za prvé- to je hrozně cool, taky jednou potřebná aplikace!
Za druhé to strašně důležité sdělení bylo: Až vyrostu, chci
bejt jako ty. A já tam napjatá, co se děje že jo a jak mu můžu
pomoci a on jen obdivoval moje baskeťácké skills. Občas mě ty
jazykové bariéry stejně baví.
Co mě nebaví jsou zákazníci, který
se Ti rozhodnou tvrdit, že nebe není modré a tráva zelená.
Podotýkám, že vím, jaké je to pracovat s lidmi a vždy se najde
nějakej ten debil, takže si ani nestěžuji, spíš se chci podělit
o ty zábavnější kousky. Jako před pár dny, kdy si pán objednal
pintu Stelly, kterou jsem mu také donesla. Po chvilce, že slečno
promiňte, tak k němu přijdu.: Tohle není stella... a já že ale
ano, to je stella. NE TOHLE NENÍ STELLA. Tak se omluvím a řeknu,
že je možné, že jsem se spletla, že to dojdu zkontrolovat dozadu
a vrátím se se Stellou. Co nezjistím, že jsem opravdu natočila
Stellu, tak se vrátím ke stolu a říkám, že ano toto je opravdu
stella. TOHLE NENÍ STELLA SLEČNO. Tak říkám jestli teda chce, že
mu přinesu novou. Přinesla jsem novou a hádej co. TOHLE TAKY NENÍ
STELLA... ( to už máte chuť mu ji vylejt na hlavu a říct mu,
ježiš tak si dej colu nebo já nevim). Tak mu říkám, že mě
mrzí, že to není takové, jak by mělo, ale že je to opravdu
Stella a nevím, co teď pro něj mohu udělat. Řekl mi, že to teda
přežije a už s úsměvem, že se nic neděje.... o 5 minut
později... uklízím stůl opodál a slyším promiňte pane... on
si normálně zavolal mého kolegu a ukázalo se, že si všiml pod
mojí jmenovkou nápisu In training a vzal to, jakože jsem úplně
blbá a řekl kolegovi, že slečna to asi popletla a že to je ale v
pořádku, ale jestli by mu teda on donesl už konečně stellu.
Kolega, Kieron, věděl o všem, jelikož jsem mu to říkala, ale co
máš dělat. A jelikož ten týpek sotva upil, tak mu řekl, že
jasně, přinesu stellu. Tak jí přinesl, týpek se napil a řekl
mu- ne tohle prostě není stella... no nepochopim prostě. No ale
tenhle byl furt dobrej, pak přišel jednou takovej všeználek.
Objednal si sýrovou pizzu, přinesu mu ji, položím na stůl a pán
mi řekne. TOHLE NENÍ PIZZA... tak to nevíte jestli mu do toho
namočit čumák a nebo se zeptat- a co to podle váš jako je,
kuřecí nožička? Tak mu říkám, že ano, tohle je pizza a
copak je s ní špatně. No a teď to přišlo: No já sem byl v
Itálii a tam pizza... Tyhle miluju celkově ty lidi, co si myslí že
všechno znaj a všude byli a všemu rozumí nejvíc. Ano v itálii
pravděpodobně dělají pizzu trošku jinak a ano, tahle není
taková aleeee proboha, všude se pizza dělá trošku jinak a jestli
chtěl tu co si dal minulej pátek v Římě, tak měl asi jet tam
nebo nevim. No příště sem zvědavá co přijde. Jim přinesu vodu
a někdo mi řekne.- tohle není voda... všechno je možné.
Každopádně, musím pomalu zas do
práce, hezký den všem kdo to čtete, snad se trošku pobavíte :-)
Žádné komentáře:
Okomentovat