Dospelost neexistuje

Tak uz to je nejaka doba, co sem se podelila s internetem o muj zivot. Tak proc to neudelat znova. Pred par dny to byl rok,co ziju v Anglii. Neni to sileny? Prijde mi,ze sem odjizdela vcera. Je az neuveritelny jak moc se toho zmenilo. V podstate vsechno. Moje anglictina napriklad, uz nenabizim hostum mejdlo misto polevky( ano, furt pracuju v tom samem hotelu) a uz si nepamatuju ani ty casy, kdy kdykoliv kdyz sem v rychlosti neco potrebovala, tak sem se nemohla vymacknout a pouzila slovosled, kterej neni platnej ani pro cestinu natoz anglictinu. A vubec mi to nechybi, prisla sem si jako idiot. Ale na druhou stranu, pred par dny sem rikala kamaradce v praci o jednom chlapeckovi co byl s maminkou na baru a misto ze byl autistic, tak sem rekla aucistic. Prislo mi, ze neco je spatne a nemohla sem prijit na to co, Jade na me chvili koukala a kdyz ji doslo co sem myslela, malem se pocurala smichy. Ne ale vazne,moje anglictina je super. Jo jo a to, sem jela s Chrisem pred par dny do Londyna a kdyz jdeme na vlak rika mi, ze si nevzal zadny brejle,takze jestli zase ztrati cocky tak ho mam na starost... O pul hodiny pozdeji jsme oba usinali ve vlaku a kdyz sem ho videla mnout si oci zeptala sem se ho : have you lost your concactless eyes again? No tak se mi zase vysmal. Me proste zmatlo jak vsichni se me furt ptaj kdyz neco platim jestli mam concatless kartu,o cockach se moc casto nebavim. Jen tak jednou jednou mesicne s chrisem, kdyz je ztrati. Ale krome tohohle moje anglictina je skvela!!!! A co jako. Sem se naucila. Jen skoda ze neubehne dne kdy nekoho nepobavim nejakym prerekem. Ale to delam i v cestine. Zeptej se moji mami, jako fakt. Tak to bychom meli anglictinu. Taky sem dost zhubla,nechci bejt otravna ale uz skoro tri velikosti. A jedu dal. Jen bych nemela pit tolik piva, to by mi dost pomohlo ale proste... Pivo ze jo. V podstate jakykoliv alkohol. Jo to je to co se zmenilo. Kdyz sem se sem nastehovala nemela sem zadne kamarady krome Mili a Jonathana, ale ti maji maleho Danika a stale se za nimi stavuji na kafe a tak, ale policajt na plnej uvazek v londyne, dite a polovicni uvazek v hotelu vam nedava zrovna moc casu na hanging out. Ted mam opacnej problem, jelikoz sem docela amazing a hilarious ( tvrdim to o sobe porad, specialne opila. Lidi uz nenavidi moji vetu : I completely understand that everyone wants to be like me), je docela stesti kdyz se po praci dostanu domu a ne do hospody. Ale kdyz se dostanu domu, tak furt nemam vyhrano. Protoze doma je Chris( a sedi vetsinou na mem miste) a to znamena ze je tu velka pravdepodobnost, ze budu zase dlouho vzhuru protoze s chrisem muze prijit pivo, gin nebo minimalne koukani na filmy/tv shows ktery obsahuji zombie, sheldona a nebo neco kompletne random. Lidi me milujou a ja ta to nemuzu. :D takze se zmenilo ze uz nejsem takovej imigrant. Teda furt jsem, ale postupne si odskrtavam seznam kterej sem si v hlave pojmenovala jako Being less immigrant. Zacalo to napriklad kdyz mi konecne otevreli bankovni ucet, nebo kdyz sem si zrusila ceske cislo a zalozila smlouvu tady v anglii. Nebo kdyz sem poprve zaplatila najem. Ale pak jsou takovy ty maly detaily, ktery potesi.pred dvemi tydny sem prisla do baru a barman na me prej : hey klara, how youre doing? One desperados with lime for you? Mela sem z toho takovou radost, hned sem to taky vsem rekla. Otocila sem se na kamarady a rekla: im less immigrant again,the bartender knows me. :D jen skoda, ze sem u tohohle nezustala. Myslim, e uz me nikdy nezapomenou. Mela sem vic nez jedno Desperados. A par panaku. Tak trosku me vyhodili. Ja si to nepamatuju. Prej sem spadla,coz by vysvetlovalo ty modriny vsude. No nic, nektery veci se nikdy nezmeni. Alkohol z Vas muze udelat amazing and hilarious person a nebo jenom uplneho retarda. Ja jsem vetsinou nekde uprostred, rada to stridam.
Taky si obcas pridju dospela. Ale mela sem teda predstavu, ze kdyz se clovek odstehuje do cizi zeme, prestane byt zavisly na rodicich a plati si sam najem, vsechny ucty, toaletak se neobjevuje zahadnym zpusobem ve skrini( obcas jo, bless you chris) a musi se kupovat a taky kdyz dojde sampon,tak proste mate na chvilku mastny vlasy a snazite se to prepudrovat make upem, tak sem si myslela ze se budu cejtit uplne jinak. Ale ja si teda dosoela neprijdu. Prijdu si jina. Ale furt sem malej mental. Vsem rikam kocicky, verim ze jednorozci existuji, prave sem oslavila narozeniny a jedinej chris mi dal darek, ktery by odpovidal memu veku. Jinak jednorozci everywhere. Kazdej ( doslova kazdej) vecer posloucham audiobook harryho pottera, protoze jinak neusnu. Skoro kazdej vecer travim diskuzi mezi mnou a chrisem, oba jsme u toho dost vazny, ale resime veci jako jestli zombie umi plavat, jestli ryby nejsou ty nejvic cool zvirata a taky me treba posledne zajimalo, kdyz si chlap bere kalhoty, jestli ma jako oblibenou stranu, na kterou si da penis a nebo ho necha rozhodnout. A verte nebo ne, zrovna tahle debata trvala treba 30 minut a me byly konecne zodpovezene otazky, ktery sem chtela vedet. A ja ti nevim, ale jestli tohle je dospelost, tak to dobry den. By the way, sem si chtela vyprat dneska ale dosel mi praci prasek a chrisovi taky. Ale to je v pohode, kdyz vezmu v potaz ze je mu skoro 38 a furt se mu to stava, tak je to asi teda dospelost. Dost divna. Ale co me treba bavi je, ze si muzu jit do obchodu, hned po vyplate a koupit mikinu za tri tisice, jeste ten vecer si ji polejt cervenym vinem, utratit dalsi penize a posledni dva tydny mesice nemit co jist a hadej co? Nikdo na me nerve nebo mi to nevycita. Krome me samotny, ale ja sem na sebe hodna. A obcas mami, kdyz ji sdelim vic infromaci nez sem chtela a hodi na me ten nestastnej vyraz skrz skype a rekne neco jako : klaro klaro.... A tam ji vetsinou zastavim. A obcas chris. Kdyz prijdu domu ve tri rano, mam hlad, otevru lednicku a v te nic neni a chris rano najde lednicku porad otevrenou. Ale ne to bych kecala, jen si ze me utahoval, chris podle me nema schopnost se zlobit uplne. No abych to shrnula dospelost je stejne tak skvela jako je na hovno a ja si to uzivam.
Premyslim co jineho se zmenilo. Mam mnohem min pratel v cr. V nekterych pripadech moji chybou, v nekterych jejich. Ono je to tak fifty-fifty, je tezky udrzovat kontakt na vetsi vzdalenost. O to vic si cennim tech lidi, kteri v mem zivote zustali ikdyz me skoro vubec nevidaj. Jo a taky se zmenili moje vlasy. Asi tak 20x. Ale to asi neni moc zajimavy. Myslim, ze sem vycerpala muj dnesni limit na cestinu, tudiz goodbye :-)

A co jako :)

Takže občas se dějou divný věci, jakože hezky divný ale nepředvídatelný. Například že za poslední týden zeptalo asi 5 lidí, jestli ještě stále píšu blog. Jojo, píšu. Jenom si na to vzpomenu jednou do měsíce a to většinou nemám čas. A popravdě třeba vůbec nevím o čem mám psat momentálně. Ze začátku mého blogu sem psala jen o Anglii a mém přestěhování se, teď mi přijde že se mi neděje nic moc zajímvého. Už lidem nenabízím v práci mýdlo ale polévku, protože nejsem blbá že jo. Bylo by to trošku trapný po 9 měsících v UK říkat takhle stupidní věci. Jako například včera když mi bylo řečeno od Kirstie, že se lidí ptám jestli chtějí recept místo účtenky. No takže sem uplná kráva. Nikdo mi to neřekl! Já vím jak se obě dvě slova píšou, ale vyslovuju je stejně. A nikdo mi zatím neřekl, že když v ruce držím účet a ptám se jich jestli ho potřebují, tak se ptám jestli chtějí recept. Možná proto ho skoro nikdy nikdo nechce. A včera se Kirstie začala smát, když mě slyšela. No tak konečně, aspoň to vím. Podle mě až tady budu bydlet třeba dva roky, tak mi někdo řekne, že neumím v podstatě vůbec mluvit nebo nevim haha.

Bydlím furt na stejném místě, s Chrisem. Bydlení je skvělý, s Chrisem jsme dobří přátelé. Naposled mi asistoval v mém porozchodovém stříhání vlasů. Procházela jsem si starý fotky a u pár mě napadlo- jé ta je hezká. Pak mi došlo že to sem já a říkala sem si a jako tady se stalo špatně co :D tak sem se rozhodla si obarvit vlasy zpátky na červenou a ostříhat ofinu. Obarvit si vlasy jsem zvládla v pohodě, ale stříhání padlo na Chrise. Ten styl jakým to stříhal... V puse cigáro, v jedný ruce víno a v druhý nůžky. Chvíli jsem se bála, ale doufala jsem že nikdo není takovej nešika jako moje maminka, která mi takhle jednou stříhala ofinu a něčemu se smála a najednou šmik, a střihla mě do víčka. Mě začla tect krev a máma to završila jejím: ups. Klasika. Nikdy jsme se doma nenudily.

Takže to jsem tak shrnula. Práci mám furt příšernou, ale co se dá dělat a na druhou stranu pro to taky posledních pár týdnů tak moc nedělám. Bydlení mám furt úžasný. Kluka už nemám. Venku dost prší, ale tak je to Anglie. Teď řeším dilema jestli jet na kole do práce nebo se na to vysrat a zavolat si taxíka. Což taky vůbec není zajímavý psát na blog. Ale lidi píšou spoustu kravin. A já si na kravinách docela zakládám.

Tudíž, na můj blog sem nezapomněla a až budu mít něco super zábavnýho, tak určite udělám nějak větší příspěvek, ale teď budu pokračovat v klídečku žít svůj život a chodit do otravné práce :) jako to dělá každý.

Čauky mňauky )))

Jak se z milovnice krvavejch steaku stala vegetarianka...

Jak si prejete vas steak slecno? - oh krvavej prosim, rare.
Pojdme se prezrat do kfc!!!!
Miluju tatarak!
Jo a jeste krevety a ustrice. Ty sem mohla jist porad. nejlepsi jidlo na svete- myslela jsem si. V tehle kratkych vetach by me kazdej kdo me zna nasel. Jednou, kdyz mi bylo asi 12 a byla jsem jeste na zakladni skole, tak jsem se rozhodla hrozne odvazane ze prestanu jist maso, protoze miluju zviratka. nemusim ani rikat, ze to nevydrzelo ani tyden. Doma sem se to bala rict, ve skole jsem machrovala na spoluzaky ze jako ted sem vegetarianka  a pak jsem sla s tatou a brachou do kina a dala si twistra a zase se na to vykaslala. Nemela jsem zadne informace, nevedela jsem jak maso nahradit, netusila jsem vlastne proc to delam, ale jsem si jista ze trosku jsem chtela byt odlisna a taky ty zvirata teda. Tim to zhaslo, rychle se na to zapomnelo a ja zila dal svuj plnej masa zivot. A ted prichazi moment kdy musim uznat, ze jsem naprostej pokrytec. Vzdycky me hrozne trapilo kdyz jsem nad tim premyslela, ze zvirata umiraji a ja si pak takhle zeru, ale radeji sem to ignorovala, protoze prece nepujdu proti proudu kdyz tak miluju maso. A nijak jsem se tim nezabyvala, obcas jsem se zarazila ale taky me vzdy odradila reakce ostatnich. Je az neuveritelne jakou agresi muzete v lidech vyvolat, kdyz reknete ze jste vegetarian. jakmile to jen vyslovite, tak je Vam jasne dany najevo, ze by jste meli zavrit zobak a uz si hlavne nedovolovat sdelovat komukoliv svuj stupidni nazor. ja nevim cim to je, ale popravde jedine co me napada je, ze si lidi musi uvedomovat, ze co se deje na 'farmach' neni ok ale snazi se to sami pred sebou zakryt a nejlepsi obranou je preci utok. 23 let jsem nebyla vegetarian a sporadala masa za nekolik lidi, ale  nikdy by me nenapadlo utocit na nekoho kdo proste ji jinak a veri v neco jineho. Bohuzel, lidi jsou ruzni a pokud jdete proti smeru, daji Vam to jasne najevo.

Pak prislo lonske leto, kdy jsem s kamaradkou odjela do Srbska na workcamp. 14 dni jsme pracovali na uklizeni parku, kaceni stromku a podobne. Krome uzasne zkusenosti, protrenovani anglictiny jsme taky poprve obe byly v primem styku s vegetarianskym a veganskym jidlem. kazdy den nekdo varil jidlo pro vsechny a musela byt veganska a pokud mozno i vegetarianska varianta. Fascinovalo me kolik veci vymysleli a varili a ze mi maso v podstate nechybelo. S jednim klukem, biologem, jsem se jeden vecer na toto tema zapovidala. Zajimal me jeho nazor. Co se mi libilo, ze nikdo nas nesoudil, ze jime maso a dalsi zvireci produkty, nikdo nikoho nesoudil na tomhle campu vubec. Cast me tam chtela zustat naporad, nejen kvuli moji letni lasce ktera 'bohuzel' pretrvala az do padani listu, ale kvuli pocitu volnosti a klidu, jaky jsem tam mela. Od te doby jsem nad myslenkou vegetarianstvi premyslela vic a vic. A v tom je ta krasa. Nikdo me do toho nikdy nemohl vnutit, nikdo me nepresvedcoval. Ke vsemu jsem si dosla naprosto ale naprosto sama. A o to vetsi to na me melo dopad. Od Vanoc jsem si byla jista, ze do toho jdu ale furt jsem byla srab a posouvala to. Mela jsem strach, ze mi bude maso chybet. Pak prisla dovolena s mym pritelem do Prahy a ja nechtela stravit pulku dovolene vysvetlovanim rodine a dalsim, proc jako nejim maso. Vylozene jsem si rekla, ze si to naposled uziju a pak uz zadne maso. Jestli tohle cte nejakej vegetarian ci vegan, asi mi chce zakroutit krkem. verte mi, prijdu si hrozne kdyz si to ted uvedomim. Jeste si na chvili uzit ten nadhernej zazitek z jezeni neceho co umrelo bolestivou a nasilnou smrti... no o tom pozdeji. Kazdopadne jsem ale mela dostatek casu 'to do my research'. Posledni tak tri mesice v podstate ziju jen v tomhle svete, ctu ruzne vyzkumy, sleduju dokumenty, do noci nad tim premyslim a neda mi to spat. Dnes je to presne mesic, co jsem prestala jist maso. A tezke to neni vubec. Naopak. Jsou veci, fakta, ktera kdyz zjistite uz je nikdy nemuzete vymazat. Jsou veci, ktere uvidite a uz to nemuzete vratit. Doslo to proste do momentu, kdyz uz to dal nemuzu ignorovat. Jsem v tom az moc hluboko ponorena a vim az moc veci. Je to naprosto sileny, i pro me samotnou, kdyz si uvedomim, jak moc me to zmenilo. Za pouhej mesic!!!! Jeslti mi chybi maso? Ne. Vubec. Pracuji v hotelu, kde obsluhuji lidi v restauraci. Jeste pred mesicem, kdyz jsem nekomu nesla steak nebo kureci kridylka, tak se mi sbihaly sliny. Ted kdyz se na to podivam a vidim tu krev a jak nekdo okusuje zvireci kosti, mam pocit, ze je to naprosto barbarske a naopak je mi z toho smutno. Co uz jsem vubec necekala je moje promena do vegana. Nikdy jsem nechtela byt vegan, prislo mi to extremni. Zbytecne. Zvire se preci nezabiji kvuli vejci nebo mleku, tak proc bych to nemohla jist? Staci ze vyradim maso. Tohle jsem si vzdycky myslela... je hrozne zjistit ze to byla opravdu naivni predstava. Kdyz sem videla, jak s temi zviraty zachazeji, jak sotva narozene mlade odtahnou od skucici matky a jakym zpusobem vubec privedou napriklad kravu k tehotenstvi, uvedomila jsem si, ze veganstvi vubec neni extremni. A samozrejme, jak jsem popisovala lidi, jak reagujou na vegetariany, zkuste si predstavit jak reagujou na vegany. -jezisi, to je trosku prehnany? se zase uklidni tady s tim. Proc jako nepijes mliko, ne ze by kvuli tomu to zvire umrelo ne?... a tak dale a tak dale. Nedavno jsem videla uzasnou prednasku o veganstvi jednoho doktora z centra pro prava zvirat na Floride. Byli jsme vychovani v tom, ze potrebujeme maso. Byli jsme vychovani v tom, ze potrebujeme take mleko a to abychom meli silne kosti. Ano, potrebujeme mliko. nasich maminek. Stejne jako mala telata potrebuji od svych maminek. Bohuzel oni maji tu smulu, ze nikdy nedostanou ani kapku. Protoze prece naprosto logicky kravske mleko je pro lidi. Pes krmi svym mlekem svoje stenata, kocka svoje kotata, slon svoje slunata, koza svoje kuzlata, krava... svoje lidi? takze musim rict, ze ne, neprijde mi extremni nepit mliko, ktere navic ve skutecnosti ani nepotrebujeme. Vedeli jste ze 75% lidi ma intoleranci laktozy? Proc? Protoze pijeme mleko urcene pro uplne jine zvire, zvire nekolikrat tezsi a vetsi nez jsme my. Take jsem nedavno narazila na studii, ktera se snazi rozvratit teorii, ze mleko potrebujeme pro silne kosti. Takze nejvetsimi spotrebitely mleka na svete je USA, Anglie, Svedsko a Finsko...(dal si ty zeme nepamatuju).A zeme s nejvetsim poctem lidi trpicim osteoporozou je... ano, je to USA, Anglie, Svedsko a Finsko. Vtipny, ne? Ani ne. A to radeji ani nemluvim o tom, jak jsou vsechna zvirata napustena antibiotiky a my se pak divime ze kazdy treti clovek na planete trpi rakovinou, nebo zemre na zasatvu srdce nebo infarkt. Je zvlastni kdyz Vase vlastni zazite informace, kterym verite se rozpadnou a zjistite, ze to cele je v podstate jen a jen business.

Tudiz, touto cestou jsem se ja, pravidelna nastevnice kfc, stala vegetariankou, ted uz mohu rici vegankou. A vite co je na tom nejhorsi? Ne, ze jsem naprosto musela zmenit zivotni styl. Ne, ze by mi chybely potraviny, ktere uz nejim. Nejhorsi na tom je videt, ze jste jeden ze sta a vetsina lidi to bohuzel nevidi. Ze to nevidi je bohuzel v bezne. Muzu je doopravdy vinit?Taky sem to nevidela. Musela jem do toho vlozit vlastni usili a chtic zjistit vic, abych objevila jak to je. Nemuzu nikoho vinit, byla jsem vychovana v tom samem presvedceni. Z ceho jsem se ale rozhodla vinit lidi okolo me je, pokud nemaji kapku respektu k jinemu nazoru a utoci na Vas. Bohuzel jsem takovou zkusenost mela s mou velmi dobrou kamaradkou, v podstate nejlepsi. Proto je to hrozne tezke. Videt nekoho, koho milujete, jak nejenze vas nepodpori, ale jeste Vam rekne ze jste naprosto hloupy a ze vynechat maso z jidelnicku je nejvetsi kravina. Proto je to tezke. Naprosto me dojima, jak kazdej veganskej blog nebo youtube video zacina necim jako: Jenom bych chtela rict, ze se nesnazim nikoho presvedcovat a nikomu rozhodne nebudu rikat co jist a proc. Jenom jednoduse mluvim o me zkusenosti a o mem pribehu.... Neni to smutny? jite maso, oukej. nejite maso, mate tendenci se dopredu omluvit, aby jste se vyhli nenavistnym komentum( ktere ale stejne prijdou). Zkuste si predstavit vyjit na ulici a kopnout do psa. Lidi by vas ubicovali. Zkuste si sednout s partou lidi do restaurace a rict nahlas: ne dekuju, ja jsem vegetarian. A co se stane? Minimalne jeden clovek Vam rekne, ze jste pekne trapny a at hlavne uz nic nerikate a dalsi dva lidi protoci panenkami. Nebo pak jsou tu zase reakce na tu nahlou zmenu. Setkala jsem se negativnima reakcema v praci. Nikomu jsem to necpala, nesnazila jsem se rozvijet moji nove objevenou 'viru', ktera mi naprosto prevratila zivot,ale jelikoz nekdo zpozoroval ze nejim vecere pro zamestance, nosim si vlastni jidlo a podobne, rekla jsem, ano ja nejim maso. Posmesky, trapne vtipky a hlavne poznamky typu-to je super, rekneme si za tyden az s tou kravinou zase prestanes.To same doma. Vcera poprve jsem to rekla memu spolubydlicimu. Protocil ocima a po chvili se me zeptal- takze, co to je sracku s tim vegetarianstvim? Rekla jsem mu, ze pokud se k tomu chce vyjadrovat takhle, then be my guest, ale ze pak o tom nehodlam mluvit. tak mi rekl, ze ne, ze samozrejme si dela srandu. Tak se me zeptal na moji motivaci a proc a tak. Rekla jsem mu mozna tak dve vety a hned to prislo taky. No, tak to nevydrzis ze jo. Hlavne je to blbost.
Tohle hrozne boli. Kor od lidi, co o tom nevi nic. nenacetli jako ja tisice a tisice studii na zdrave stravovani, na veganstvi, na zivot (to se tak neda moz nazvat) zvirat  na 'farmach' ale misto aby zkusili klidnou konverzaci, rovnou Vam vpali do obliceje, ze je to nesmysl a hlavne me s tim uz nikdy neotravuj. Ale neboli to kvuli me. Tohle je mnohem vetsi nez ja... Boli to, protoze mam furt pred ocima co se tem zviratum deje a furt si pamatuju ta slova, jak moc jsou ta zvirata nemocna, pak je nasilnicky zabijou a co chemie to musi stat, aby se z mrtveho kousku masa stal produkt, kterej my si koupime v supermarketu. Jestli si vazne mysli, ze po tomhle mam silu je o necem presvedcovat, i kdybych chtela, tak to neudelam. jsem otevrena konverzaci, argumentum ale na urovni a v klidu a hlavne, aby si obe strany prokazali trochu toho repsketu. bohuzel me samotne se moc respektu zatim nedostalo, naopak. Posmech a urazky. ..
Kdo je moji uzasnou podporou je muj pritel. Neni vegetarian, ani o tom myslim nepremysli, ale diskutuje o tom se mnou. Pta se me a jak se citis ohledne toho a toho, a co si myslis o tomhle a proc nejis tohle a proc tohle. Neumim si predsatvit, ze bych touhle naprosto NEUVERITELNOU zmenou prochazela bez nej. Byla bych hrozne stastna, kdyby vic lidi bylo jako on otevrenych ke konverzaci. ja ho do niceho nenutim, rekla jsem mu to jednou a nemusim to opakovat. Ukazuju mu svuj pohled, svuj nazor a ano, samozrejme ze bych byla rada, kdyby tim prochazel se mnou, ale jsem stastna, ze mam vedle sebe nekoho, kdo mi argumentuje, s necim souhlasi s necim ne a ma naprostou uctu k memu rozhodnuti. Sleduje se mnou dokumenty a muzu mu kazdy den vypravet o novych veganskych receptech co jsem vyzkousela, aniz bych se bala jakkehokoliv posmesku. Timto mu dekuji, ze se o nej muzu oprit a sdilet s nim cokoliv.

Nakonec meho celeho prispevku bych chtela, samozrejme, upozornit ze timto nikoho nenavadim k tomu co ma delat, co ma jist a nepokousim se nikoho urazit. Jen jsem citila nutnou potrebu se z tohoto vypsat a podelit se o moji story. Kdyby mi nekdo pred mesicem a pul rekl, ze se ze me rychle stane veganka a naprosto mi to prevrati zivot, neverila bych mu. Ale stalo se, jsou momenty, ktere Vas zmeni k nepoznani. Je to zatim pouhy mesic, ale ja vim presne co delam a vim, ze chci pokracovat mnohem dal nez ve zmene jidelnicku a chci jakkymkoliv zpusobem pomoci zviratum. pokud nepracuji, vetsinu casu travim na blozich o vegantvi, o pravech zvirat a o stravovani, do noci koukam na videa a dokumenty, ktere me nuti k placi a kazdy den zkousim nove zdrave recepty a ucim se, jak spravne vyvazit mou stravu, aby memu telu nic nechybelo. Jsem v tom naprosto pohlcena a konecne mam pocit, ze to co delam, ma nejaky smysl.
Pokud je mezi temi par lidmi, co to cte nekdo, kdo by se o toto tema zajimal, i kdyby ne o samotne veganstvi, ale chtel by videt co me tak moc motivovalo k teto obrovske zmene, doporucuju dokument Earthlings. Neni to rozhodne pro slabsi povahy, ja a Darren jsme byli dost otreseni, vic jak jednou jsem si musela zacpat pusu rukou, protoze jsem neverila tomu co vidim a pulku noci se mi zdali nocni mury, ale myslim, ze by tenhle film mel videt naprosto kazdy. kdyz uz ne proto, aby se zamyslel, jestli chce takhle zit, tak aby alespon pochopil co lidi motivuje ke zmene jidelnicku.

P.S. Premyslim, ze si rozjedu svuj blog s recepty. Uz mam nekolik nasbiranych receptu a par i vymyslenych.
P.S.S. Za par dni si budu adoptovat maleho Bambiho. je to tedy holcicka, Dolly. Zije v nedalekem zachrannem centru pro divoka zvirata, kteri nejsou schopni se navratit do prirody, v ktere by na vlastni pest neprezily. Diky mym penizkum bude mit tahle holcicka, kterou srazilo auto a ma tezke poraneni hlavy, zajistenou profesionalni peci na cely dalsi rok :)

Britove a to jejich You`re all right?

Nechapejte to spatne, Britanii milujua jsem ji oddana a stejne tak dost miluju i brity. Ale jsou chvile kdy Vam i veci a lidi co milujete lezou na nervy, ze? Na cesku me vytaci takovych veci, ze jsem se dokonce odstehovala(a taky sem chtela poslouchat britskej prizvuk den co den). Ale po skoro sedmi mesicich co ziji v Anglii, je myslim cas na trosku kritiky, protoze celej tenhle blog je pekne slunickovej. Coz sem i ja, teda ne posledni dobou. Nechteli by jste me ve svem zivote posledni dobou. prace me privadi k silenstvi a je ze me protivna krava, ale k tomu zas jindy. Ted k tem britum. Takze, co furt maji s tim You`re all right?!?!?!?! Nikdo se ve skutecnosti nezajima jak se mate nebo co delate. Pouzivaji to misto pozdravu a nekdy dokonce i misto neverbalniho pozdravu. Takove to, kdyz jste v praci a nekoho potkate parkrat za den, tak si nerikate pokazde cauky mnauky ze jo, obcas se na sebe usmejete, jindy postaci jen ocni kontakt. No tak britove maji svoje you`re all right a jedou si to furt. Kdyz jsem se sem pristehovala, tak jsem si myslela, ze se fakt ptaji jak se mam. Jaky zklamani bylo, kdyz sem odpovidala a zacala rikat- ale jo mam se dobre bla bla bla... a clovek co se me ,ptal, jak se mam uz davno nebyl v misnosti. Kor to bylo trapny, kdyz v mistnosti byl nejaky dalsi brit a nebo kdokoliv kdo zije v uk dele nez ja a videl me jak mluvim do vzduchu a muj prekvapenej vyraz. Takze po case clovek zjisti, ze britove jsou tak zdvorily az jsou vlastne strasne nezdvorily. Oni by ani nedokazali se v podstate nezeptat, ale absolutne je neajima jak se mate. Nejhorsi na tom je, ze uz to delam taky. V 90% teda cekam na odpoved ale minuly tyden jsem sla na bar jen pro tac, videla kolegu rekla mu You`re all right a zase zmizela ve dverich a pak si rikam- hej tady neco nesedi, nikdo mi neodpovida, ja normalne odesla. Aniz bych si to uvedomovala menim se v zdvorile nezdvorileho brita. 

Dalsi poznatek, kterej s tim zdvorilactvim souvisi (zdvorilost je zasrane tezky slovo, hrozne mi to trva vzdycky napsat, kor kdyz to pisete po nekolikate po sobe). Takze, vetsina lidi vi, ze britove proste jsou zdvorily, coz ja miluju a mnohem vic pratelsti. cizi lidi na me zacnou mluvit ve vlaku, v obchode a me osobne to vzdy zlepsi den. Zkusit to v Praze, 90% lidi by si myslela ze sem zhulena kdyz na ne jenom tak mluvim. No fakt. nejhezci byl moment, kdy jsem nezamerne presne ukazala mame, proc to tak miluju. Nedavno za mnou byla na nasteve a byli jsme se projit po mem malem mestecku kde ziji a kdyz jsme sli kolem kostela a byly uz skoro na namesti, nejaky stary pan co sel stejnym smerem se me ptal, jestli jsme taky byli v kostele na koncerte. tak mu rikam ze nene, ze jsme jen na prochazce. Tak mi hezky vylicil jake to bylo a ze je to kazdy ctvrtek v tolik a tolik hodin a odkud sem a ze doufa, ze si moje maminka uzije dovolenou a at mame krasny den a nashledanou. Odesel a hned rikam mame: No a tak to tady vidis. Krasny proste. Ale to je to pozitivum, ted k tomu negativismu. Znate takovy ty lidi, co proste si o sobe moc mysli a umi Vam to dat pekne najevo, specialne pokud pracujete kdekoliv se zakazniky, at uz je to agentura, obchod, restaurace, fitko, cokoliv... tak pro ne jste naprosta nula, co je obsluhuje a jelikoz oni Vam preci plati, tak Vy jim mate nejlepe libat nohy a omluvit se jim, ze jste mizerny odpad lidske odrudy. No tak, kazdej zname tyhle lidi. No ale ted si je zkuste predstavit, kdyz jsou to britove. Kor starsi britove, kteri jsou uplne vyfesakovani a hrozne elegantni a kdyz Vam daji timhle elegantnim zpusobem najevo ze jste nula, ej to snad jeste horsi, nez kdyz Vam nekdo reken v hospode- hej vole jedno pivo. Specialne kdyz nakonci vetz pouzijou isn`t it aby umocnili jak moc maji pravdu a Vy ne. Naposled jsem napriklad zapomnela dat jedne madam lzicku ke capucinu( nemam tuseni jak se spravne pise capucino). A ted  co ja bych rekla na jejim miste by bylo: excuse me, can I have a teaspoon please? thank you very much... ale damicka si me zmerila tim pohledem - ty mala servirska nicoto- a velmi pomalu odrikala tohle: Excuse me, but you didnt give me teaspoon for the capucino. Capucino withou spoon, thats not okay, isn`t it? ( mala dramaticka pauza kdy doufala, ze reknu jezisi no to sem nejvetsi krava na svete omlouvam se velicenstvo) Well, next time when you` re trying to serve anyone, just make sure you know how it supposed to be, all right? ... No to mate chut preskocit bar a uskrtit ji. Typicky britsky. Nemuze proste rict, ze potreuje lzicku, nechat me rict, jeee pardon zapomnela sem, moc se omlouvam, ona by mohla rict, nic se nedeje, dekuju, nashle... Ona mi musi vysvetlit velmi pomalu jako kdybych byla uplnej lobotom, co jsem udelala spatne a ze to je spatne a jak to mam udelat priste... Agr, sileny. 

No a to je tak vsechno co bych dneska chtela rict. mam den volna po silenem tydnu, takze si chci trosku pospat a taky budu skypovat s mamou. Jo a sorry tem co to ve skutecnosti fakt ctou, ze mi chybi carky a hacky Mam pujcenej laptop od spolubydliciho. A jeste male sorry tem, co me prispevky ctou a ja nenapsala zadnej vic jak dva mesice. Chci zacit zase psat vic.

Thats all. Seeeeeee yooooou sooooooooon.

P.S. Nakonec pridavam zabavnej obrazek, kterej me vzdy pobavi ))))

Vánoce po britsku a Head shoulders knees and fingers ))

Tak uběhly skoro dva měsíce, co jsem naposled něco napsala. Změnilo se samozřejmě strašně moc, především jsem pracovala tolik, že kdykoliv jsem si vzpomněla na můj blog, tak nebyl čas na psaní. Ted konečně mám asi hodinku, tak šup sem s tím. Abych tu nepopsala osmnáct tisíc stránek, tak Vám povím jen o těch nejzajímavějších událostech mého života v Anglii za poslední 2 měsíce. Především mám přítele, což je nádhernej zázrak, který se mi stal. Z ničeho nic se objevil, nechal mě se do něj zamilovat, on se zamiloval do mě a je to. Mám svého pana Darcyho. Pamatuju si, jak jsem vždy říkala( no vždy, posledních 5 let tak) že si najdu britského gentlemana s britským přízvukem, budeme žít v Británii v britským domečku a mít britský dětičky. Samotné mi to znělo jako pohádka, ale teď jsem tu a část se mi plní. Žiju v Británii a mám svého pana darcyho. Teda on se jmenuje Darren, ale já mu stejně říkám Darcy, protože prostě je. Jsme spolu skoro 2 měsíce, což je opravdu krátká doba, ale nejraději bych si vyměnila role a požádala ho o ruku zítra. Vlastně proč ne dneska večer, haha. Ne dobře, tak ne, klidním se. Každopádně na vztahu s cizincem je jedna věc, která nikdy neomrzí. A to je jazyková bariéra. Občas díky tomu vznikají opravdu trapné a divné situace, jindy jen vtipné. Posledně jsem Darrena pobavila až k pláci, když jsem si nakopla palec u něj v obýváku o stolek a řekla jsem, že au můj prst. Jenomže mi nedošlo že v angličtině se sice prst řekne finger, ale u nohou jsou toes ne fingers. Takže jsem mu řekla, že jsem si zrańila můj finger a jeho reakce- hmm, mohlo to bejt horší, mohl to bejt toe... a já začala přemýšlet, jak může cokoliv na světě být horšího než si nakopnout prst, každej ví, že to je prostě největší bolest světa. Což jsem mu taky řekla a po chvilce trapného ticha mu to došlo a začal se smát. Pak jsem to asi ještě vylepšila, když jsem prohlásila- no jasně máš pravdu, vlastně ta písnička není Head shoulders knees and fingers, ale toes... samozřejmě už to ví většina lidí z práce a každej se and tím baví. Mě to nepřijde tak vtipné, ale měli by jstě vidět je. Ale to je takovej lehčí odvar, samozřejmě jsou tu situace, kdy nechcete říkat kraviny a podobně. Dost často se bohužel stává, že Darren mluví a já ho poprosím aby mi něco zopakoval třikrát, protože prostě tomu sladkýmu britskýmu přizvuku občas nerozumím. Což je v pohodě, Darren to chápe, naopak mě obdivuje že mluvím cizím jazykem a stává se to že. Ale jsou situace, kdy se to prostě dít nemá, jako například když Vám přítel řekne poprvé, že Vás má rád a vy si nejste jistý co vlastně řekl. Nebo když se chystáte naopak Vy jemu říct, něco důležitého z čeho jste nervozní, takže se u toho ještě zakoktáte, použijete špatnej slovní obrat a místo romantiky je z toho- Promin, co si říkala?... ale většinu času se tomu smějeme, začínáme si na ty trapné chvilky zvykat. Nedávno jsme si řeklí, že ve skutečnosti to začínáme mít rádi, máme rádi bejt spolu trošku trapný a divný.

Další novínka je, že jsem konečně přestěhovaná!! takže žiju v tom svém britském baráčku, platím britsky vysoký nájem a konečně stojím na vlastních nohou. Ale za první tři týdny jsem potkala spolubydlícího dvakrát. Jelikož on pracuje normální hodiny od 9 do 5, já pracuji... pořád.. Když jsme se po týdnu potkali, zděšeně jsme se na sebe dívali a Chris( tak se jmenuje) mi říká- kdo si a co děláš v mém baráku? … Když jsme se potkali podruhé, tak jsem se ho zeptala jestli si můžu dojít na záchod, než mi došlo, že tady bydlím a nemusím se ptát že jo. Pak tady zase nebyl a já chtěla zapnout myčku. Stalo se to několikrát, každej den sem narvala myčku k prasknutí a 20 minut mačkala všechny tlačítka, abych to pak zase naštvaně vytáhla a umyle v ruce. Když sem zas potkala Chrise, tak přišel a na stěně je tlačítko na kterém je napsané Myčka a tadáááá.... Jako mohlo mi to dojít, ale prostě nedošlo. Typickej Klepiš. Každopádně když jsme se viděli naposled , Chris přijěl domu o den dřív z irska, kde byl na Vánoce a vkročil do obýváku, v kterém se už tři dny válel balící papír a když se na mě podíval, ani jsem se neobtěžovala s tím něco dělat, jenom jsem podotkla že jsem upekla cukroví pro něj. Bordel zapomenut, haha.

Když sem u těch Vánoc, britské Vánoce jsou opravdou záhadou pro mě. Takže mají štedrý večer jako my, pak mají Christmas day a k obědu jí krocana, což je asi to nejhnusnější maso, co jsem kdy jedla. Bez chuti a šíleně suché. Pak to zají jejich vánočním pudinkem a to už je uplnej vrchol. Ne že bych se to nějak snažila schazovat, ale come on, oni si rozbalují dárky za bílého dne!!! naprosto to pro mě ztrácí to kouzlo. Teda tohle jsem si myslela letos před Vánoci. Poprvé na Vánoce bez mé rodiny, neuměla jsem si to představit. 24.jsem byla v Londýně se sestřenkou a ´´bráchama´´, v noci dojela domu a byla s Darrenem. A bylo to užasný, dárky co mi dal byli užasný a celej den byl krásnej, ale nepřipadalo mi to jako Vánoce. Neměla jsem z toho dobrý pocit. Ale pak 25.jsme ráno jeli k Suzanne, což je Darrenova maminka a strávli celý den s jeho rodinou. A musím říct, že jsem změnila názor. Měli jsme typickou britskou snídani, povídali si, seděli v obýváku u zaplé telky, kde běžely pohádky. Popíjeli a bavily se, rozbalovaly si dárky... A já konečně cítila tu pohodu Vánoc. Nakonec nezáleží na tom, kdy si dáváte dárky že. Spíš na té atmosféře okolo. Teda, pokud tu zůstanu a budu tu mít rodinu, budu tvrdě bojovat za bramborovej salát a dárky 24.večer!!! Ale musím se smát, když si vzpoměnu jak sem vždycky komentovala, že chudáci si rozbalují dárky ráno ke všemu, oni to vidí úplně jinak. Zatímco já litovala Darrena, že on musí počkat na další den, on litoval mě. Protože v jeho očích, on se ráno probudí a první co jako dítě udělal bylo rozbalení dárků. Zatímco já ráno na moje Vánoce vstala a snažila se přežít celej den a počkat do večera, kdy konečně dostanu ty zatracený poníky a podobně. No, ale nic nikdy neomluví to, že snídají klobásy a fazole a přepálenou slaninu, to sorry. Ale naopak poznávám nové chutě, které se mi libí! Například, na Vánoce jsme u Darrena pili pomerančovej džus se šampaňským. Když mi to nalili, tak sem se zasekla a říkám- to jako fakt? … všichni se na mě dívali, jakože já jsem ten divnej tvor, co to nechápe... No ale pak jsem to ochutnala a je to hrozně dobroučký. Ale furt mi připadá, že tady mixujou všechno. Ty piva s limonádou furt nechápu, ale za to šampaňský mají ode mě body navíc.

No každopádně, přijdu si absolutně nevtipná dneska, asi jako kus hovínka, takže to tu zakončuju a ozvu se zas, až budu aspoň trošku vtipná. Za chvilku mě kamarádka( ano, kamarádka- já mám totiž kamarádky tady, uuuuuuu, já vím, hustý) vyzvedává a jedeme do práce. Což je otrava. Samotná práce mě baví, ale uvítala bych pracovat trošku míň. Normální počet hodin, nebo tak něco. No, k tomu příšte.

Vtipná historka na konec, občas jsem tak unavená, že můj mozek vypíná úplně. Nedávno jsem šla telefonovat mámě na skypu a byla jsem cítit cigaretami, tak jsem se pořádně převoněla aby to necítila. Když jsem si sedla k tabletu, došlo mi- aaaaaa, to neucejtí že jo. Máma se tomu smála šíleně a ještě ten samej den mi ale řekla, že má novou voňavku a že se mi bude určite líbit a šla pro ní... zatímco jsme furt byly na skypu. Takže odkud asi vítr vane, ha! No, tak já běžím. Much love. Čauky mňauky ))))

Průtrž mračen (...)

Kolo. Jak obyčejná věc, každý umí jezdit na kole. Jako malá jsem se ségrou brázdila ulice Třebonic tam a zpět, klidně celý den. Také se pamatuju jak mi brácha vyrobil na kolo cedulku s jedničkou, takže jsem si připadala jako hroznej závodník a cítila jsem se nejvíc cool ze všech prvňáčků. ( když pominu fakt, že jsem nosila potterovské brýle poseté korálky po okrajích a neustále mi slzely moje nemocné oči.) Pamatuju si také miliardu rozbitých kolen, loktů a asi pár vyražených zubů, to vše z kola, koloběžky nebo bruslí. ( A z nějakého mně momentálně neznámého důvodu jsem skoro nikdy nebrečela při pádu, ani při celém procesu ošetřování vykonávaném mou mámou, ale nedej bože aby na mě na závěr vytáhla pudr a náplast. Naprosto nebolestivá záležitost, ale já to jen viděla a propukla hysterie hodná vymítání ďábla. Do dneška mi není jasné, co se v mém pidi mozečku tenkrát dělo.) No ale bych se dostala k tomu hlavnímu, po dnešní cestě do práce jsem se rozhodla, že už nikdy nepojedu na kole do hotelu, když bude takhle pršet. A nemluvím tu o obyčejním dešti, ale o slejváku jak kráva. Jako když Noriska zpívá š š š ( tátova oblíbená). Úplná PRŮTRŽ MRAČEN. ( průtrž mračen – vždycky říká moje máma, hrozně divný spojení. Vždycky mě to napadlo kdykoliv to máma použila. Ale jaká matka, taková dcera že. Když jsem dnes viděla, co se děje venku, tak mi okamžitě bleklo v hlavě – ty vole cože taková průtrž mračen?! - ježisi zase prostě, to je tak divný. Mračen prostě...) Takže bylo tohle počasí, které se tu snažím popsat a já ansedla na kolo. A občas, ale fakt jen občas, mám pocit, že si ze mě někdo dělá tam nahoře hroznou prdel. Tohle byla opravdu šílená cesta.

Tak začnu tím nejmenším. Každá holka co si maluje linky na oči ví, že ačkoliv díky létům praxe je schopná si je namalovat během pár vteřin, často je každé oko trošku jiné. Ne moc, nikdo to nevidí, jedná se třeba o půl milimetru. Ale ty to víš a štve tě to. Ale někdy se to povede perfektně. A já dneska odvedla naprosto skvělou práci. Masterpiece. Chtěla jsem napsat, úplněj Picaso, ale vzhledem k tomu, že ten maloval abstrakci, tak nevím jestli se mi chce můj obličej přrrovnávat k abstrakci že jo. Ale prostě jsem vypadala jako filmová hvězda, přisahám že ano. Audrey Hepburn by mi záviděla moje dokonalé a symetrické linky. Tak samozřejmě ale co se s tím asi tak stalo během 4 kilometrů na kole v té PRŮTRŽI MRAČEN ( zase, divný prostě). Většinu cesty jsem jela proti větru, takže mokrej celej obličej. No už v půlce cesty jsem začala bejt dost nasraná, když jsem se zastavila, abych se vysmrkala a zkontrolovala si ty oči. No tak řasenka all over my face. Na tohle už by i ten Picaso byl pyšnej. A hlavně každej ví, že není nic otravnějšího než holka vytočená kvůli zníčenemu make-upu. Máš chuť jí něčím praštit po hlavě, že řeší takovou kravinu, ale jakmile se to stane tobě, tak problém je na světě a praštilas by jsi naopak všechny okolo. Tak tady začaly moje nervy trošku, ale to jsem neměla tušení co mě totiž čeká. Kdo viděl Bridget Jones 2, tak může už tušit co se stalo. Takhle si to jedu s řasenkou a linkama rozmazanýma přes celý obličej, jedu po chodníku jelikož byl veliký provoz a jede si to takhle hezky i autobus a když mě míjí, přesně to vychytá do jedné obrovské louže a celou me ohodí. Lekla jsem se jak blázen a hned zastavila. Ohodilo mě to od hlavy až k patě. Ne že bych už tak nebyla celá mokrá, ale přeci jen to byl dost šok, ke všemu trošku bahníčko na té silnici no. Tak si říkám, no výborný fakt. Ale co, jedu si to dál a furt mám v hlavě ty rozmazané oči a najednou se málem absolutně rozsekám, samozřejmě se to stane, když přejíždím silnici. Chvíli jsem netušila co se děje, měla jsem pocit, jako kdyby mi někdo chytnul nohu a zatáhl za ni. No tak mě se totiž rozvázala tkanička a zamotala se mi do řetezu. Tak jsem si to pomalu pokusila dojet k chodníku a tam strávila příjemných 5 minut snahou se vyprostit moji nohu z řetezu. Měla jsem chuť si tu botu sundat, abych se k tomu mohla normálně přikrčit, ale to sem v tom dešti samozřejmě nemohla. Každopádně sem konečně dorazila do práce, potkám managera Paula ( nemám tušení čeho je to manager, je jich tam hodně) a ten mi řekne, že mám trošku mázlé oči. To sem normálně vyprskla smíchy, že je hodnej že tohle nazývá lehce máznutým. ( objevila jsem řasenku i u pusy). Teď jsem ale samozřejme zjistila, že mám docela problém, protože si kupuju docela drahé oční linky, které nejdou jen tak dolu, takže když jsem se to snažila dostat pryč pomocí vody, akorát jsem dosáhla vzhledu alá Popelka. Nakonec jsem to vyřešila balzámem na rty, s jeho pomocí jsem se toho zbavila. A pak mi došlo- tak a to jsem ještě nezačala pracovat, to se mi sem jenom podařilo dostat. Naštestí se mi ale už žádné šílenosti v práci neděly, naopak to byl po skoro týdnu klidnej večer, málo lidí. Teď už je ale zas jedna ráno a já zítra mám volnoooo a hned ránu jedu do Londýna. A jelikož jsem dnes dostala výplatu, hodlám si to užít, zajít si na obídek, nakoupit si konečně nějaké naprosté zbytečnosti v Camden Townu a večer se uvidím se sestřenkou. Nemůžu se dočkat toho, že si po dlouhé době sednu já do restaurace a budu to já, kdo si budě objednávat jídlo, dezert, víno.... jupíííí!

Jako bonus pridavam trailer Bridget Jones a pro ty co nemaji predstavivost, na konci(2:10) se muzete podivat jaka je to srandicka bejt ohozena autobusem. Jo a mami Ty se na to urcite podivej, uz kvuli nasemu milovanemu Colinovi ))))
https://youtu.be/2DFQNPx5sxA

3 talíře, 10 skleniček, 12 hrníčků

Před pár dny to byl měsíc co pracuji v Holiday Inn – uuuuuu. Už se mi nesvírá žaludek, když mám jít do práce, většinou tam chodím ráda, jenom se mi většinou nechce z postele. Myslím, že se mohu rozloučit se službami od pěti do zavíračky, teď pracuji většinou už od tří a začínám dělat už i směny od dvanácti, což je krásných 12 hodin na nohou, někdy i více pokud je nějaká super party. Takže ano, ať pracuji od dvanácti nebo od tří, většinou se 10 minut než nasednu na kolo vyhrabu z postele a rychle vysprchuju a čauky. A za ten měsíc jsem pochopila pár věcí. Za prvé, když Ti někdo řekne na první službě:´neboj, to se naučíš velmi rychle si nacpat do ruky hodně skleniček a příborů a talířů, protože Tě po chvíli bude pěkně srát chodit furt sem a tam.´-tak mu věř.

Klára před třemi týdny, v duchu: Ne ne ne, já si hezky půjdu stokrát, nic nerozbiju a alespoň mi to zabere o pár minutek víc času připravit a mám čas se psychicky připravit na další úkol, kterej mi někdo zadá a malej klárík se bojí že to nezvládne....

Klára před dvěma týdny, v duchu: Když si narvu tuhle skleničku k ukazováčku, furt to můžu přidržet palcem a dám to, přece se to nepůjdu 10x když můžu jen 7x...

Klára dnes,v duchu: kdyby mi tak někdo pomohl narvat ještě tuhle skleničku do pravé ruky, protože sama si jí tam nedám, nemusela bych se vracet, se na to taky můžu....

Takže, hrdě prohlašuju, že si do jedné ruky narvu pět skleniček na víno a i tak mi to přijde málo. Hrníčků jsem posledně vzala dokonce 12, i když si nejsem jistá jak sem to dokázala všechno nerozbít. Ono nebylo ale ani tak těžké si to tam vše do těch rukou poskládat, horší bylo, když sem přišla ke stolu a neměla sem tušení čím začít... co můžu bezpečně položit na stůl, aniž bych tím neuvolnila domino padajících hrníčků. Takže jsem tam pak stála další minutu a usilovně uvažovala a došla k závěru, že opět zase nemusím na sebe machrovat a kdybych to šla na dvakrát, už bych to vlastně měla hotové. Typický že jo. No a taky jsem se naučila konečně mít v jedné ruce dva talíře. Jedna kolegyně mi to ukázala, když jsme měli party pro 40 lidí a čekaly, až nám kuchaři dají jídlo a my ho začneme nosit. Tak dobře, zatím to umím jen s těmi menšími talíři, ale i tak dobrý. Cejtila jsem se jak hroznej Bůh, když jsem to měla v té ruce a chvílku na to jen ohromeně dívala. Do toho přišel Danny, můj oblíbený španěl o kterém tu píšu dost, ta chobotnice co nabere talířů 15. A ptá se mě- co tu s tím děláš? Já samozřejmě nadšeně: hele koukej.... Tři talíře. Dva na jedné ruce.... tak se na to Danny chvilku díval a pak si začal skládat talíře on a začal mi ukazovat jak v podstatě na malíčku udrží čtyři, tak jsem si zase přestala připadat tak vyjímečně no. Ke všemu tohle byly jen prázdné talíře. Ale já se nechtěla dát tak snadno a tak když jsem sklízela z party talíře od dezertů a měla sem pocit, že se na mě nikdo nedívá, tak jsem si tam ten talíř položila a zvládla to. Pro mě světová premiéra Kláry s dvěma talíři na jedné ruce, takže jsem si kráčela do kuchyně jak po červeném koberci, prokopla ty dveře jak největší hrdina a vejdu a tam samozřejmě nikdo.... To dokáže tak nasrat, když se chcete předvést. Byla jsem teda ráda, že tam není Danny, jelikož toho by to neohromilo, ale protože sem na sebe prostě byla dost pyšná, tak sem to nevydržela a: kluciiiii... a kuchaři se na me otočili a já s výrazem supermana: hej sledujte tohle... Já... tři talíře... dost hustý....- žádná odezva.. tak sem rychle dodala- poprvé, trošku ocenění...?? Tak šefkuchař pochopil a začal tleskat a říká-no tak kluci, všichni povinně, to chce odměnu. Tak jsem se rozzářila a s pocitem, že jsem právě objevila Ameriku talíře odložila ke špinavému nádobí. Jojo, moje chvilka slávy... trvala asi 5 vteřin, ale nikdy na ní nezapomenu )))) A když už jsem u té mojí neochvějné dokonalosti číšnice, která dokáže unést celé 3 talíře ( SLOVY TŘI TALÍŘE!!!!!) a pár skleniček, mám tu další novinečku. Minulou sobotu jsem v podstatě byla na celou restauraci sama a bylo dost narváno, podle mě se mi kouřilo z hlavy. Tak si tam tak běhám, obsluhuju a dělám takové ty věci, co číšnice dělávají, když mě jeden stůl poprosí o účet. Tak jim ho vytisknu a dám do takového pouzdra, papírek s dotazníčkem, kde můžou hosti restaurace napsat nějaký feedback. Předtím se mi stalo jen jednou, že by to někdo vyplnil a bylo to proto, že si stěžovali na jídlo. No ale tentokrát, si pak beru dotazníček zpět a je vyplněný, tak si ze zvědavosti čtu, co tam napsali. A tam stálo: the lady who served us was very good.- Tak jsem se naprosto logicky zaradovala, ale o to tu nejde, jde o to, že ty dotazníčky máme odevzdávat managerovi, tak ho odevzdám a zjistím, že jsem za toto nominovaná na zaměstnance měsíce? Uuuuuuuuuuu!!! za prvé, netušila jsem, že to někde doopravdy funguje. Takže se teď cejtím hrozně na výši. Samozřejmě to nemohu vyhrát(kdyby náhodou, mám si připravit nějakou speech o světovém míru? Nevím, co se v takové situaci ode mě očekává), jelikož spolu se mnou bylo nominovaných asi tak dalších 20 lidí a z toho někteří dokonce víckrát. Ale představte si, kdyby se mi to náhodou povedlo. A zaměstnancem měsíce je naše nová číšnice, která má v oblibě nabízet hostům mejdla místo polévek.

Když už jsem zas u těch přeřeků, před pár dny jsem se docela nasmála. Ani jsem neměla žádný přeřek, spíš jen nedokonalou výslovnost, ale to úplně stačilo. Byla jsem s Kieronem za barem večer a Kieron ke mně přijde a ptá se mě, kde je Sophie. A můj úmysl byl říct: she went to bathroom. Ale v tom hluku( ráda to svádím na okolní hluk) a s mou výslovností mi Kieron rozuměl něco úplně jiného a otočil se na mě napůl usměvavej a napůl zmatenej, že cože kdeže... a já pomaleji že bathroom. Tak se začal smát, protože mi rozuměl, že Sophie went to Belgium. A prý jelikož si začal zvykat na můj humor, tak si nebyl jistej, jestli si právě nedělám srandu a nebo to je jen nedorozumění. Nejprve mi to zase tak vtipné nepřišlo, ale o 10 vteřin později stojíme vedle sebe a já točím pivo a začala jsem se smát jak puberťák, když jsem si vybavila ten můj lhostejnej výraz a představila si, že říkám- Sophie jela do Belgie a co jako, se jí chtělo no... ( díky smíchu a třesoucí se ruce se mi samozřejmě napěnilo pivo a Kieron mě musel zachraňovat, protože mi je furt proti srsti tu pěnu dávat pryč a dělat z toho dokonalé britské pivo s milimetrovým čímsi, co si říká pěna. Nebo proti srsti, prostě mi to nejde no!)

Jo a nebo před pár dny byl Halloween a tady se to normálně slaví. Tudíž jsme měli halloweenskou výzdobu, halloweenské menu a takový nějaký halloweenský sladkosti. A manager mi řekl, že můžu jednu z těhle super sladkostí( jablko obalený v cukru a červený barvě, nechuť sama o sobě, ale děti to milujou) dát jednomu chlapečkovi v restauraci zadarmo. No a když maminka platila, tak jsem přišla ke stolu a podávám mu to, chlapeček zaří jak vánoční stromeček a maminka se usmívá a já radostně prohlásím: Tak když je ten Valentýn, tady máš malou pozornost ode mě. Happy halloween!!!.... s dobrým pocitem jsem se otočila jakože jdu pryč, abych se ale zase hned otočila zpátky a vysvětlila, že jako samozřejmě vím, že není valentýn, jinak bych jim přece nepřála hezký halloween. To je asi jako dřív jsem v divadle jako uvaděčka lidem běžně přála na dopoledních a odpoledních představeních Dobrý večer, občas místo Vše nejlepší k svátku popřeji Š´tastné a Veselé a naopak na Vánoce občas rozešlu pár smsek s přáním hezkých narozenin. Hold všechno motám furt, ale aspoň se se sebou nenudím pořád taky.

To je pro dnešek vše, jsem unavená a musím si smejt barvu z vlasů, kterou už tam zase mám asi tak o hodinu déle, než je doporučeno. Čauky mňauky, měj se směj se, měj se krásně a piš básně a čus bus autobus.