Hodně spím a nemám ráda lidi v kině

Posledně jsem psala o tom, jak vypadá moje práce. Teď chci naopak psát o svém volném čase a jak ho tu trávím. A nečekejte žádné bomby, jedu si tu docela all by myself styl, ale ještě nezpívám s novinami v ruce a v pyžamu, takže Bridget ještě nejsem. Ani to víno nemám a co je zvláštní, mám z toho radost. Játra jsou asi trošku překvapený, ale myslím, že je víc jak v pořádku si pročistit na chvilku tělo. Dokonce jsem skoro přestala i kouřit. Včera jsem si zapálila po dvou týdnech a hrozně mě rozohnilo, že mi pak smrděla šála jak popelník. Takže si zase asi chvíli ani nezapálím, ta šála byla čerstvě vypraná vy pitomý cigarety!!!

No tak abych tak shrnula můj běžný den tady. Vstávám pozdě, veeeeelmi pozdě. Před desátou mě z postele nikdo nedostane a včera dokonce, jelikož jsem měla volníčko, jsem vstávala v poledne. Většinou, až se nějak dám dokupy, jdu nakoupit a vymýšlím co uvařím. Teď jsem tu týden jen s Jonathanem, Mili je v Čechách, tak se snažím furt vařit. To je nakonec to nejmenší co můžu udělat, abych se nějak odvděčila. Co se týče nakupování, tak to je vždycky na dlouho. Mají tu neskutečný výýýýběr. Jako třeba když jsem si šla koupit cereálie, které budu snídat a 20 minut jsem tam běhala a rozhodovala se, které si vezmu, protože jich tam měly mraky. Upřímně si myslím, že v takovém tescu bych mohla strávit klidně celý den. Bohužel naposled jsem tam byla s Jonathanem i Mili a po chvíli mi bylo trapně, jak na mě furt čekali, protože jsem nemohla odlepit oči od regálů (brzo si tam zajedu na kole a prohlídnu si VŠECHNO co tam mají). A nebo Poundland. V Poundlandu mají všechno totiž velice překvapivě za jednu libru. Posledně jsem si tam nakoupila medvídky haribo protože jenom za jednu libru, no nekup to...abych pak šla do normálního obchodu a zjistila, že medvídci normálně ani tu libru nestojí. Sem si pak musela ťukat na čelo, když jsem si vzpomněla na ten pyšnej pocit, když jsem z Poundlandu odcházela s medvídkama v ruce a s pocitem jak jsem to levně vymyslela( záměrně používám ťukání na čelo, nikoli klepání)Abych se tu nezasekla, po nákupu uvařím oběd/večeři, tak ob dva dny něco upeču a pak? Pak se dívám na seriály. Teď mi začíná nová sezóna, takže je to dost vyčerpávající. Samé nové díly. První díl Arrowa mě pekně vytočil, Flashe teprve teď končím první sérii a nový Agents of shield jsou senzační. Greys anatomy asi budou navždy seriál mého života, ale nevím jak se mám vyrovnat s tím, že McVysněný už není. Furt mám nutkání jet do Ameriky a promluvit si s panem hercem a říct mu, že můj život byl o mnoho lepší, dokud hrál sexy doktora. A takhle bych mohla pokračovat, protože jak jsem to nedávno spočítala, sleduji 27 seriálů, což je nechutný a nejhorší na tom je, že jsem na to docela pyšná. Dokonce jsem si vytvořila jistý systém v jakém pořádí je sleduji. Nicméne tohle jsem dělala i v Praze, jenomže pak jsem taky někam šla, s někým, něco dělat nebo tak. Jenomže tady zatím jsem furt ráda doma a trávím dny … chtěla jsem napsat nicneděláním, ale sledování seriálů je podle mě plnohodnotná činnost, takže to psát nebudu. Ale třeba díky mé práci v hotelu, mám fitko a bazén zadarmo. Vypadá to tam moc hezky, fitko je skoro furt poloprázdné. Jenomže jsem se furt neodvážila jít.. Ale na druhou stranu si říkám, jsem tu chvíli, žiju v Aylesbury dva týdny, mám snad právo na to být trošku srab ne.

Ale včera večer, včera jsem srab nebyla Měla jsem po týdnu první volný den. Volná celá sobota. Už dva dny dopředu jsem přemýšlela co budu dělat, dokonce jsem se zeptala pár lidí v práci, jestli nemají čas. Všichni buď už měli plány a nebo měli být v práci-včera tam byla nějaké svatba. No tak jsem si řekla heeeej a co jako, pujdu do kina sama, stejně jsem nutně chtěla vidět nový film s Tomem Hardym. V sobotu dopoledne se mě ptal Jonathan co budu dělat večer, tak jsem mu řekla, že půjdu do kina. JAKO SAMA!?!? Jako on to neřekl, jakože jsem se zbláznila, spíš jakože bylo vidět, že ho mrzí, že nemám s kým jít, ale já se na něj divám a říkám si seriously? Podpoř mě a nedívej se na mě jak na zraněného Bambiho. Pak vymýšlel, že půjde se mnou, ale večer musel být v práci a přes den dávali samé kraviny. No tak co, prostě půjdu sama. Film byl od 20:45, tak jsem ve čtvrt na děvet vyrazila. A když člověk přejde ten trošku akward moment, jakože jde sám, tak mu dojde že to je kravina, ne že pokaždé když si pouštím seriál, bych si domu zavolala nějakého kámoše, co to bude sledovat se mnou. Tak jsem si koupila lístek a taky samozřejmě popcorn a colu. Jenomže mě čekalo hrozivé zjištění, že nemají šunka-sýr příchuť, ale pouze slaný. Teda měli ještě sladkej popcorn, ale ten by se podle mě ani neměl vyrábět. No tak jsem si nekoupila velkej, protože slanej popcorn tak dobrej prostě není a akorát mě z toho pak pálí rty. Co mě překvapilo, že kino bylo naprosto narvaný. Jakože fakt. Našla jsem si svoje místo, nahoře uprostřed jako vždy a sedla si. No a už je to tady, sem si zas připomněla proč mě občas kina tak serou. Reklamy trvaly 30 minut, což mi nevadilo, protože miluju trailery a všechny co jsem včera viděla, bylo užasný. Co mě ale sralo, že přecpaný kino lidma a všcichni si hlasitě povídali. A jak tam sedím sama a není vedle mě Matěj, kterému bych mohla vysvětlovat, že popcorn se nesmí jítst během reklam a trailerů, ale zákonitě až když začne film, tak nemám nic jiného na práci, než se dívat okolo a říkat si, bože proč je zrovna tenhle sál plnej debilů? Oni nešeptali, ale fakt hlasitě si povídali. No a teď konečně, první scéna filmu Legend a já už natěšená a pomalu si beru do ruky popcorn.... a samozřejmě se muselo projevit moje prokletí . Lidi co mě znají a někdy se mnou byli v divadle ví, že ať sedím kdekoliv, zákonitě vedle mě, za mnou nebo předemnou sedí někdo, kdo celou dobu ruší. Povídá si a podobně a já jsem pak vytočená, dotyčného tiším a mám chuť zabíjet a vůbec nevnímám děj. Nejprve mě teda vyděsilo, že se celým sálem rozléha velmi hlasité šustění. Seriously, je vůbec legální prodávat lidem do kina PYTLÍKY s chipsama? PYTLÍKY?(doufám že je po p tvrdé y, jinak se propadnu hanbou)A co hůř, ob sedadlo seděl týpek a ten se v tom vždycky tou rukou vykoupal než si ten pitomej chips vytáhl a strašně, ale strašně hlasitě ho chroustal. Tak hlasitě, že po chvíli i kluk, co seděl vedle mě z druhé strany, se naklonil a koukal na něj. Díky bohu měl jen jedno balení a po 20ti minutách už neměl co jíst. ( v duchu jsem se mu hrozně smála, já měla totiž plnou nálož popcornu). No a když už jsem si myslela, že mě snad nikdo víc nenasere, tak jasněěěě, přede mnou seděla holka, přesněji řečeno pár. Evidentně tentokrát vybíral film přítel a ne ona a asi jí příběh známých gangstrů dvojčat tak moc nebavil, že si vytáhla mobil. A nejhorší je, že jsem viděla, že to není nějaké emergency situace, že někomu rychle něco píše a zakrývá mobil, aby nesvítil. I to se může stát. Ale ne, slečna si prohlížela facebook a mě to svítilo přesne do očí. Vrchol byl, když se k ní ten kluk nahnul, rukou zakryl mobil a něco jí pošeptal. Evidentně ho to taky štvalo. Načež slečna prohlásila:but I´m bored... a jela si facebook dál. Já prostě nevim. Kromě toho, že se to nedělá, tak ji vůbec nerozumím. 2 hodiny na plátně běhal božskej Tom Hardy a ke všemu v dvojroli, takže byly momenty, kdy byl Tom Hardy na plátně dvakrát v ten samý okamžik- splněný sen prostě- a ona si prohlížela statusy. Vydržela jsem to asi 5 minut, než jsem se k ní naklonila a s prominutím, že ji ruším( netuším, proč jsem se já omlouvala jí) jí poprosila, jestli by ten telefon mohla schovat, že mi to svítí do očí. Řekla mi, že jeeežiš, no to mě ti ale vůbec nedošlo. Jasně, v místnosti, kde jsou zhasnutá světla. No whatever, schovala ho, takže jsem měla vyhráno. Jo a pak jsem si všimla, že se vlastně dějí nějaké věci i na plátně, tak jsem si konečně mohla v klidu vychutnávat film. Jenom mi došlo až během filmu, že jsem v kině bez českých titulek a občas, když na sebe britové začali řvát se zbraňí v ruce, rozuměla jsem každé páté slovo... a každé páte slovo bylo ´fuck´. Ale nicméně film byl skvělej. Tom Hardy úžasnej, a nejen on.

Po cestě domu jsem prošla kolem asi čtyř hospod a na chvilku si říkala, že bych si dala pivo. Ale skoro každá hospoda byla narvaná a když jsem si představila jak tam sama vejdu, tak jsem si to zase rozmyslela. Pak jsem si vzpomněla na Jonathana, který mi snad každý den říká- třeba potkáš nějakého kluka zrovna dneska jupíííí. Vzpomněla jsem si na to v ten moment, když jsem došla ke hřbitovu, přes který chodím domu a musela jsem se začít smát. Tady asi není úplně to nejlepší místo někoho potkávat. A když jsem došla ke kostelu a opouštěla hřbitov, stála tam skupinka tří kluků a jeden se mě zeptal jak se mám (tady se furt všichni všech ptají jak se kdo má, fascinating). Mě to tak překvapilo nicméně, že jsem se jen usmála a šla dál. Pak jsem ještě slyšela jiného kluka, který říká tomu prvnímu, že neumí zaujmout holku. Tak za prvé, mě zaujmul, za druhé mě trochu děsí proč stáli na kraji hřbitova a za třetí, já si stěžuju, že nemám s kým kam jít a pak mě někdo osloví a já zdrhám domu, abych si lehla do postele a četla knížku. No tak nevím co se sebou. Zase ale kdybych šla s každým kdo mě kdy oslovil na ulici na pivo, možná bych už ležela zahrabaná v příkopě že jo. No tak jsem přišla domu, udělala si čaj a sedla si k internetu.

Tento týden jsem totiž začala online course o Shakespearovi. Řekla mi o tom sestřenka a tak ho děláme spolu. Teda já tady, ona v Londýně, každá na svém notebooku, ale jakože spolu. Hrozně mě to baví, ikdyž je to zatím jen pár dní, ale mám pocit, že se něčemu věnuju alespoň. Ha! Takže to je vlastně další činnost, kterou dělám ve volném čase.

Jo a taky jsem se rozhodla, že začnu šít. Vždycky jsem se to chtěla naučit. Já si teda neumím ani přišít knolík. Určitě mě to učili doma a pamatuju si něco takového na základce, ale kdo by tomu tehdy věnoval nějakou pozornost, když má mámu a ta vše vždycky zařídí( pak přijdou časy, kdy už ta máma a vlastně všichni chtějí, abychom si věci zařizovali sami a to už je pak trapný někoho prosit, aby nás naučil jak se přišívá knoflík). Takže tím začnu, těma knoflíkama jako. Koupila jsem si knížku, průvodce takovýho, ve slevě samozřejmě za docela směšný peníze. Jedno knihkupectví tady mělo totiž výprodej. No a předevčírem to říkám v práci kamarádovi( znám ho týden ale kamarád zní líp jak kolega), že jsem si koupila Dressmaking – step by step guide. A on se mě zeptá- takže by jsi si chtěla naučit šít a pak i něco umět ušít? Ne, chci půjčovat brusle na zimním stadionu. Mě vždycky tyhle jasné otázky hrozně pobaví a sama si kolikrát uvědomím, že se takhle debilně ptám. Jen bych se měla naučit odpustit od svého sarkasmu a ironie občas, především u lidí co neznám. Tomu kamarádovi jsem s úsměvem řekla něco podobného a on na mě koukal a po pár vteřinách řekl- to nechápu... Na tohle je taky dobrá máma mimochodem, ta mi klade tenhle typ otázek v jednom kuse(jako například, když si všimne že jídlo zmizelo z ledničky- snědla si ten oběd? Ne, vyhodila ho z balkonu)a moje odpověď ji vždy rozesměje. Musím najít lidi se stejným smyslem pro humor, jinak nevím co se sebou budu dělat.

No takže to je asi tak všechno, trávím hodně času nakupováním a obdivováním širokého výběru, ještě víc času sledováním seriálů, hodně spím, vařím a peču, učím se(nevím jestli vůbec můžu nazývat učením se tenhle kurz, když mě to baví a zajímá), učím se chodit sama do kina, bojím se hezkých černochů na hřbitově, zjišťuju humor lidí okolo mě,slibuji se že začnu chodit zadarmo do fitka a plánuju se naučit šít. Jo a taky ta lukostřelba, ta mě asi štve nejvíc. Tam, kde jsem byla na chvilku au-pair, už jsem byla přihlášená do archery clubu a hrozně se na to těšila, nicméně z toho pochopitelně sešlo a teď si to nemůžu dovolit, takže musím chvilku počkat. Ale po Novém roce snad začnu, jupííííí! Chci bejt totiž jako Arrow! Green Arrow! No nic, za chvíli musím nasednout na kolo a vzhůru do práce :)))))) Jen pro zajímavost, posledních 20 minut se válím v posteli a nedělám nic a přijde Jonathan, že uběhl půl maraton v Oxfordu. A večer jde na noční do práce a stejně si nejde lehnout. Asi bych se měla inspirovat...:)